Tričko

Hned mi padla do oka růžová mikina s kapucí – přesně, co žena mého věku potřebuje, a bílé tričko s německými nápisy, které vypadalo jako nové. Když jsem si ty nápisy přečetla, nebyla jsem z nich moudrá.

FICKEN. BUMSEN. BLASEN.

A pod nápisy bylo ještě nějaké slovo, psané klikyháky, které jsem nevyluštila.

„Co je tam napsáno, nevíte,“ zeptala jsem se paní prodavačky a ukázala jsem na ta tři slova. Pokrčila rameny.

„To nevím, ale tričko je úplně nenošené... vidíte? Čistá bavlna.“        

Vzala jsem si mikinu i tričko, v drogerii na druhé straně náměstí jsem koupila prací prostředek v tubě, spokojeně jsem počkala na autobus ke klimkovickým lázním, na pokoji jsem své úlovky vyprala a dala uschnout na balkon.

Druhý den jsem v tričku vyrazila na procedury. Odpoledne mi to přece jenom nedalo a zastavila jsem se u recepce. Ukázala jsem na nápisy a poprosila o překlad. Slečna recepční si nápisy přečetla, pak dlouho listovala ve slovníku a… a pak mě s úsměvem varovala.

„Paní Fuchsová, ve slovníku to není. Nechci vás strašit, ale bude to asi něco sprostého.“

Mávla jsem nad jejím varováním rukou a tričko nosila dál.

Dva dny před odjezdem jsem si šla po večeři zaplavat do bazénu. U recepce na mě čekala Zdena, herečka ochotnického souboru z Tábora, se kterou jsme přijely ve stejný den, a od první chvíle nás k sobě něco přitahovalo. Když jsme si řekly, kde pracuju a co ona dělá ve svém volném čase, bylo nám to „něco“, jasné. Divadlo.

Teď jsme šly spolu po kolonádě k bazénu, povídaly si a já najednou slyším svoje jméno.

„Paní Fuchsová! Máte pěkné tričko!“

Kousek od nás se na mě usmívala paní Pešková, obchodní ředitelka lázní. Znaly jsme se už pár let a já se k ní teď nadšeně vrhla.

„Jé, paní Pešková! Přeložte mě! Koupila jsem si ho v sekáči dole v Klimkovicích! Bylo úplně nové! To tričko nikdo nikdy nenosil! Ale nevím, co je to za nápisy!“

Paní Pešková se usmála.

„Radši to nechtějte vědět, paní Fuchsová! To normálně nosíte?“

Zhrozila jsem se. Jak to myslí? Samozřejmě, že ho nosím! Podívala jsem se na Zdenu a ta smíchy lezla po zemi!

„To víte, že ho nosí! Nosí ho pořád! Každý den!“

Bylo vidět, že paní Pešková zadržuje smích, ale nakonec přece jenom ukázala na první slovo, které bylo na tričku.

„Ficken znamená, slušně řečeno, že máte ráda milování. Ale to vás mohlo napadnout, paní Fuchsová...“

Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne. Nenapadlo. Myslela jsem si, že je to něco o stříhání. Víte, paní Pešková, jsem sice autorka erotických povídek, ale také jsem dost naivní, ba dokonce se dá říct, že někdy jsem, slušně řečeno, i méně chápající...“

Pak paní Pešková ukázala na druhé slovo.

„Paní Fuchsová, bumsen znamená, také slušně řečeno, že máte ráda milování s mužem.“

„A to třetí?!“

Do třetího slova se paní Peškové moc nechtělo. Ale nakonec ho přeložila také.

„Blasen znamená, slušně řečeno... že... že... že máte ráda orální sex.“ 

Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a nezmohla se na jediné slovo. Paní Pešková se na mě usmála.

„Už se nedivíte, proč to tričko nikdy nikdo nenosil, paní Fuchsová? Buďte ráda, že tady nemáme německou klientelu!“