V Dašicích trestali nepoctivce v máchadle, nevěstky na pranýři

Asi každého, kdo Dašicemi projížděl, napadlo, kde se v tak malém městečku vzalo tak velké náměstí. To má plochu víc než hektar a nese jméno po prvním prezidentovi Československa. „Náměstí Tomáše Garrigue Masaryka je 88 metrů široké a skoro 130 metrů dlouhé. Je to památková zóna,“ říká náš průvodce, dašický patriot a někdejší kronikář města Vladimír Stibor.

Grácii tady říkají Mařenka

Náměstí lemují měšťanské domy s renesančními fasádami. Zdobí ho také litinová kašna se sochou Grácie z roku 1822. „My Dašičáci ji říkáme Mařenka,“ usmívá se Vladimír Stibor.

Mařenka ale není jediná sochařská výzdoba náměstí. Najdeme zde také pískovcové sochy svatého Václava, Barbory a Norberta a uprostřed náměstí stojí socha svatého Jana Nepomuckého a Boží muka. Dašické náměstí sloužilo především pro konání trhů. První písemná zmínka o Dašicích je už z roku 1318.

Nevěstky na pranýř, šejdíři do máchadla

Uprostřed náměstí byla dřevěná radnice a také máchadlo, kde byli trestáni nepoctiví řemeslníci. „Bylo tam jak máchadlo, tak pranýř. K němu se přivazovaly nevěstky. V máchadle byli trestáni třeba pekaři, kteří šidili na váze chleba. Bylo to takové zostuzení, ale trestalo se tam nejen v létě, ale i když mrzlo,“ popisuje výkon středověké spravedlnosti Vladimír Stibor.

Sto metrů od náměstí najdeme barokní kostel Narození Panny Marie postavený na přelomu 17. a 18. století.  Tady zabočíme do Hrdličkovy ulice, mineme barokní faru a po ocelové lávce přejdeme přes vodní náhon. Tady se tyčí vodárenská věž.

Vodárna zamrzla, praskla a dosloužila

„Je vysoká 24 metrů. Zajímavostí je, že v roce 1929 byly tuhé mrazy, nádrž na vodu, která je nahoře, zamrzla a praskla a od té doby už neslouží svému původnímu účelu,“ rozhlíží se Vladimír Stibor a upozorňuje, že jsme tak trochu na ostrově – z jedné strany ho lemuje říčka Loučná, z druhé strany pak náhon někdejšího mlýna. „Támhle je hospoda Na ostrově, byla otevřena v roce 1764,“ upozorňuje na tradiční hospodu dašický patriot.

Hrdličkova ulice nás dovede zpět na hlavní silnici. Tady je další dašická památka – novorenesanční vodní mlýn. Tady už se víc než sto let obilí nemele. Síla Loučné ale pohání pár Francisových turbín. Majitel Tomáš Klásek nám ukazuje srdce malé vodní elektrárny: „Je to práce firmy Josef Prokop a synové z roku 1922 a funguje to dodnes.“

Od mlýna vidíme na další perlu města – Dašické pivovarské sklepy, kde dnes sídlí stylová restaurace. „Sklepy jsou z roku 1616. Jsou to ledařské sklepy, kde se skladoval led ze sousedního rybníka a hned vedle je pivovarský sklep na skladování sudů s pivem a vedle je pak samotný minipivovar,“ rozhlíží se po podzemní restauraci zaměstnanec zdejšího pivovaru Jakub Skala. A dašické pivo se tady vaří podle původní receptury ze 17. století.