Vydejte se do pralesa. Klidně i o Vánocích

V přírodní rezervaci Polom se vyskytuje až 400 druhů hub
V přírodní rezervaci Polom se vyskytuje až 400 druhů hub

Na území Pardubického kraje, v Železných horách, se nachází skutečný prales. Není sice velký jako ten Boubínský, za výlet ale rozhodně stojí.

Přírodní rezervace Polom se nachází necelé dva kilometry jihovýchodním směrem od obce Dolní Bradlo na Chrudimsku. Je to jedna z nejvzácnějších lokalit Chráněné krajinné oblasti Železné hory.  Jedná se totiž o místo, kde je zachovaná původní příroda a nezasahuje člověk. Samozřejmě jen zdánlivě. Rezervace je pod drobnohledem ochranářů i biologů. Polomský prales je totiž výjimečný.

I na cestě musíte dávat pozor na padlé stromy

Prales má dvě části, Velký Polom s rozlohou necelých 16 ha a Malý Polom o ploše 2 ha. „Obě části jsou od sebe oddělené kulturním smrkovým porostem a jsou od sebe vzdálené asi půl kilometru,“ vysvětluje Aleš Kopecký ze Správy CHKO Železné hory. „Malý Polom je veřejnosti nepřístupný, je celý oplocený. Velkým Polomem prochází zeleně značená turistická stezka a návštěvníci pralesa se jí musí držet. Platí tu zákaz vstupu mimo pěšinu, nejen z důvodu ochrany pralesa, ale také samozřejmě kvůli bezpečí,“ dodává Aleš Kopecký.

Je to les krasoles

Přírodní rezervace Polom leží v nadmořské výšce 545 až 624 m. Vyhlášena byla v roce 1933 na ochranu posledního zachovalého fragmentu jedlobukového pralesa. Chráněné území bylo potom ještě v roce 1955 rozšířené na současnou plochu. Prales si vlastně „vypěstoval“ rod Auerspergů. Kníže František Josef z Auerspergu (1856 – 1938) byl nejen milovník dostihových koní, ale také velmi zdatný hospodář. V letech 1895 až 1900 vyloučil v polomském lese pravidelnou hospodářskou činnost a nechal tento kout přírody jeho vlastnímu vývoji.

Auerspergové lesu říkali krasoles, byli pyšní hlavně na velké staré jedle, ale i velké množství dalších druhů dřevin, které rostly na poměrně malém území. Ve svém krasolese také pořádali výukové procházky pro lesníky a postavili si tam také lovecký zámeček. Tomu se v současné době zelená turistická trasa vyhýbá. Zámeček je v soukromých rukách a majitelé ho teď opravují.  

Královny, sekáč zabiják a světélkující žížala

Prales Polom vytváří romantické scenérie. Staré stromy padají přes sebe a tlí, jsou porostlé mechem i houbami. „V přírodní rezervaci se vyskytuje na 400 druhů hub, polovina z nich je vázaná právě na trouchnivějící dřevo,“ doplňuje Aleš Kopecký.

„Co se týče druhového složení dřevin, převažuje smrk, zmlazuje se buk a javor klen. Jedle je na ústupu. Právě mohutné jedle kdysi bývaly velkou chloubou pralesa. Říkalo se jim královny. Jedna z největších jedlí, tzv. Stará královna, byla vysoká 46 m, obvod kmene měla 580 cm. Uschla na začátku 20. století, stará byla asi 300 let.“  

Ze značené stezky můžete zahlédnout korunu jedné z nejvyšších jedlí, která ve Velkém Polomu roste. Její výška je přibližně 45 metrů a průměr kmene přesahuje jeden metr. V letních měsících působí prales opravdu tajemně. V době vegetační sezóny olistěné koruny stromů skutečně pohlcují velkou část denního světla.

V polomském pralese se dřevo netěží ani neodklízí

Polomský prales ale není výjimečným koutem jen z botanického hlediska. Žije v něm například vzácný pavouk klepítník členěný, velký černý sekáč s mohutnými klepítky. Ta mu slouží k porcování plžů, kterými se živí, dokonce i jejich ulit. Tito pavouci vyhledávají vlhká místa s dostatkem úkrytů, jako je právě mrtvé dřevo, proto jim polomský prales vyhovuje. A stejně tak i žížale podhorské, která žije v trouchnivějícím dřevě pařezů nebo pod kůrou padlých stromů. Podobá se hnědočervené žížale hnojní, kterou dobře znají hlavně rybáři. Žížala podhorská vylučuje při podráždění sliz, který světélkuje. 

Spustit audio

Související