Vynálezci

Začal nám květen, sluníčko už zase vesele svítí do našich domácností a odkrývá nejrůznější nedostatky, které se tam přes zimu nastřádaly, a my se je snažíme, když máme chuť a čas, pomalu napravovat.

Tak mě napadlo, moje milé posluchačky, vzít si na paškál muže. Nemyslím tím naše muže, protože naši muži jsou bezchybní, a pokud mají chyby, tak jsme si na ně už zvykli. Myslím muže, vynálezce. Pojďte si o nich poslechnout v mém dalším nedělním vyprávění, které jsem nazvala: Muži vymýšlí a ženy kombinují.

My, ženy, víme přesně, co musíme v domácnosti udělat jako první, abychom pak rychle udělaly to druhé. Přesně víme, až budeme dělat to poslední, že se vrátíme k tomu prvnímu, protože to se zatím dělalo samo, bez nás, a dohnalo tak i to naše druhé, třetí i poslední.

Muži teď asi nechápou, co tím chci říct, ale ženy mi rozumí.

Nedostatek času, množství práce, která se na nás každodenně valí, pocit, že co neuděláme my, neudělá za nás nikdo, to všechno nás naučilo plánovat, kombinovat, hospodařit s časem a stihnout všechno tak, abychom si mohly v klidu projít naše oblíbené krámky, sednout si s kamarádkou na rychle kafe, přečíst si oblíbený časopis, podívat se na internet, umýt si vlasy, udělat večeři, hrát si s dětmi - a to všechno děláme s pocitem, že dneska jsme tedy byly opravdu, ale opravdu dobré, protože jsme toho opravdu, ale opravdu stihly hodně…

Činorodost nás, žen, má ovšem malý háček. Díky své činorodosti, nemáme čas vymýšlet. A tak za nás vymýšlí většinou, muži.

Ovladač na televizi vymysleli určitě muži. Milé posluchačky, řekněte, kdo si u vás doma hraje nejvíc s ovladačem? Muži. Neříkejte mi, že by si takhle rádi hráli s něčím, co by vymyslela žena! Určitě ne! Tím nechci říct, že by věc, vymyšlená ženou, byla špatná. Naopak. Byla by praktická, funkční a jednoduchá. A hlavně spolehlivá! A to ovladač na televizi, není!

Když jsem byla před lety v lázních, přestal můj televizní ovladač, fungovat pět minut před začátkem filmu, na který jsem se těšila. Sjela jsem výtahem k recepci, nešťastně jsem ho položila na pult a chtěla jsem, aby mi vyměnili televizi, pokud možno hned. Paní recepční mě uklidnila.

„To bude baterií. Dám vám jiný ovladač, paní Fuchsová.“ Strnula jsem. O jaké baterii to mluví, proboha?! A paní recepční mi vysvětlila, že v každém televizním ovladači je baterie. Chápete to?! To mě v životě nenapadlo! Myslela jsem, že televizní ovládač je napojený magnetickými vlnami na televizi a nabíjí se přímo z televize. Když jsem později o baterii říkala kamarádkám, zhrozily se také, protože si myslely totéž , co já...

Nebo nákupní taška na kolečkách. Který chlap už nemohl vydržet, že mu manželka nadává, že se nebude tahat s nákupy, když pak stejně všechno sežere on? No? Který z vás to byl, pánové? Mlčíte... bodejť byste to na sebe prozradili...

A co záchodové prkénko, no? S vymýšlením záchodového prkénka jste si, pánové, moc hlavu nelámali, a já vím, proč. Protože ho nemyjete! Proboha, muži vynálezci, copak nejde vymyslet záchodové prkénko, které se jednoduše vyndá z pantů, pohodlně se ve vaně nebo v nějakém dřezu umyje a zase se nasadí zpátky na záchodovou mísu?

To musím u záchodové mísy klečet, když ji chci umýt? To se musím obtáčet kolem záchodu jako krajta jenom proto, abych pořádně umyla všechny prohlubinky, zákruty a škvírky, do kterých se dostane všechno možné, jenom ne mokrý hadr?

Vsadím se, pánové, že ten z vás, který vymyslel záchodové prkénko, v životě záchod nemyl!

Nebo lednička. Představte si krásnou vysokou ledničku. Dole mrazák, nahoře lednička. Jsem dost vysoká, ale mám co dělat, abych dala vajíčka do přihrádky k tomu určené, která je úplně nahoře! Navíc je přiklopená krytem, který musím odklopit a jednou rukou ho přidržovat, aby se nepřeklopil zpátky! Druhou rukou pak vajíčka prostrkuju do přihrádky, škvírou pod krytem... Několikrát se mi stalo, že mi vajíčko vypadlo a nerozbilo se jenom proto, že jsem šikovná!

Ten, kdo vymyslel na vajíčka tuhle přihrádku s krytem, musel mít
a) minimálně dva metry
b) o vajíčkách si myslí, že se prodávají v konzervě
c) do zmíněné přihrádky strká kiwi.

Nebo mrazák. Pánové, vymysleli jste všechny možné druhy misek do mrazáku- to abyste měli zásobu jídla, když vám žena někam odjede- ale vymyslet na miskách zašupovátko, kam bychom zašouply lístek, co jsme do které misky daly zmrazit, to vás už nenapadlo! Nebo, co takhle vymyslet do ledničky jeden nebo dva háčky? Aby bylo na co zavěsit šišku salámu, ze které si tak rádi ukrajujete!

Nebo konzole, které kdysi bývaly nad okny v panelákových bytech! Ty vymysleli určitě také muži a nedalo jim to moc práce. Dva stejné dráty. Ten první, na záclony, blíž k oknu, ten vyhovoval. Ale závěsy většinou nebývají lehké jako záclony a tak se ten druhý drát, po zavěšení těžších závěsů, prověsil. A tak jiní muži, ti naši, šikovní, vymysleli zlepšovák. Na strop, nad drát, na kterém visel závěs, který je těžší než záclona a proto se drát prověsil, dali NĚCO, na co se prověšený drát se závěsem zachytil, závěs tím pádem přestal viset jako žok a okno konečně vypadalo k světu. Ovšem, pozor! Museli jste mít po ruce tyč, kterou jste drát s prověšeným závěsem, nadzvedli a na to NĚCO ho zahákli...

Pokud si, pánové, myslíte, že už toho bylo opravdu, ale opravdu dost, máte pravdu. Skončím s Věstonickou Venuši, protože to je vrchol!

Řekněte mi, kdo vymyslel, že je Věstonická Venuše, symbol ženství? Kdo? Inu, muži. A pročpak se nás nezeptali? My bychom jim řekly, jak to s Věstonickou Venuší bylo doopravdy!

Ve Věstonicích totiž bydlela jistá Libuše. Libuše, pánové, žádná Venuše! A tahle Libuše byla líná drbna, nepořádná, špinavá, smradlavá a tlustá, protože se jenom válela, a když se neválela, chodila po drbech po celých Věstonicích!

Její muž byl chudák, ale co mohl dělat? Musel to s ní vydržet a tak jenom tiše doufal, že ta jeho Libuna, umře dřív než on.

A aby si aspoň trochu ulevil, tak si udělal tajně její figurku, a když šla Libuše, ta líná drbna, zase k sousedkám na drby, zalezl si do kouta, vytáhl její figurku ze skrýše, a z očí do očí jí pěkně řekl, co si o ní myslí...

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.