Vysvědčení

„Tak co, jaké bude vysvědčení,“ zeptala jsem se jí nedávno a ona pokrčila rameny.

„Asi jedna trojka. Máma se zblázní. Ale kdyby věděla, co jsem s tím měla práce, aby to byla aspoň trojka...“

Vzpomněla jsem si na svoji maminku, která se nikdy nezajímala o to, jak se učím a co se učím, ale kdykoli jsem jí hrdě hlásila, že mám těžce vydřenou dvojku, řekla jediné.

„A proč ne jedničku?“

Dodnes si pamatuju silný pocit křivdy, který jsem po této její „chvále“ měla. Řekla jsem o tom dívence a ta přikývla.

„Máma je taky taková.“

Bylo vidět, že mi rozumí, ale protože maminky jsou přece jenom maminky, pokusila jsem se najít na jejich jednání něco pozitivního.

„Víš, rodiče si neuvědomují, že děti chodí do školy jako oni chodí do práce. Denně! Rodiče i děti jsou na tom úplně stejně! Jenomže rodiče přijdou z práce a většinou mají do druhého dne pokoj a práci pustí z hlavy, ale děti přijdou ze školy a musí se učit, dělat úkoly! Mají kroužky, sportují...

Rodiče by měli být ke známkám tolerantnější. Ne všechno se vždycky povede. A hlavně by měli svoje děti chválit!“ Dívenka zase přikývla.

„Mě chválí babička. Máma ne.“

Chvíli jsme pozorovaly Baxíka, jak čichá k jednomu místu a já si v hlavě rovnala, k čemu chci dojít.

„Víš, rodiče to také nemají lehké. Někteří mají starosti v práci, starosti s penězi, s nemocí, se sousedy, se svými rodiči. Ano, denně se zeptají svých dětí, co bylo ve škole, ale na odpověď většinou nečekají. Děti by se měly někdy zeptat svých rodičů tak, jako se oni ptají jich.

„Mami, co bylo v práci?“ A až by maminka v šoku omdlela, šly by za tatínkem. „Tati, co bylo v práci? Dobrý?“ Holčička se rozesmála.

„To zkusím. Zeptám se mámy hned odpoledne! Ta bude vykulená!“

Rozešly jsme se s tím, že mi poví, jak dopadla a já o tom napíšu. Jenomže jsme se neviděly, a tak mě až teď, chvíli před vysvědčením, napadlo, abych napsala o tom, že by rodiče měli pochválit i takové vysvědčení, které není tak úplně podle jejich představ, ale hlavně by měli své děti chválit v průběhu školního roku.

A děti by se zase měly svých rodičů občas zeptat, jak bylo v práci.

Přeju všem rodičům, aby prohlídka vysvědčení jejich ratolestí proběhla v klidu, a přeju všem dětem, aby z prohlídky vysvědčení neměly strach.

O nic přece nejde! Každá známka, i ta nejhorší, se dá do prázdnin opravit, mám pravdu?