Vzpomínky a autentické nahrávky. Pamatujete si přelomové listopadové dny ve vašem městě?

V páteční podvečer 17. listopadu se na pražském Albertově sešli studenti, aby si připomněli uzavření vysokých škol německými okupanty v roce 1939. Ohlášená demonstrace se ale proměnila v protest proti tehdejšímu režimu a nespokojení občané se v průvodu vydali směrem do centra. Na Národní třídě byl pochod protestujících lidí zastaven a zablokován příslušníky SNB. Ve večerních hodinách pak došlo k brutálnímu zásahu proti demonstrantům.

Pardubický samet

Do Pardubic přicházely zprávy jen pozvolna. A tak se revoluce začala rodit až po víkendu, v pondělí ráno v útrobách Východočeského divadla. A to kupodivu ne mezi herci, ale nejprve mezi kulisáky a osvětlovači. S pardubickými disidenty se dohodli, že se večer nebude hrát plánované představení, ale že spolu s herci budou debatovat s diváky.

12 fotografií

Lidé se před divadlem scházeli každý večer v 18 hodin. Demonstrace moderoval oblíbený pardubický herec Vladimír Čech, ale jejich skladbu připravovala Jarmila Stibicová spolu s Jaromírem Voseckým. A slovo dostali disidenti, političtí vězni, pražští i místní studenti, ale také zástupci tehdejšího vedení města a komunistické strany.

Už v pondělí vstoupili do stávky studenti VŠCHT a v úterý prošel městem průvod gymnazistů vedený ředitelem Josefem Kubátem. Předali petici studentům na VŠCHT (na dnešním náměstí Čs. legií) a vrátili se zpátky do školy.

Symbolem sametové revoluce v Pardubicích je bezesporu vlajkonoš Jiří Kubík, který téměř každou demonstraci stál na střeše hotelu Grand a mával československou vlajkou. Kromě praporu měl přes sebe širokou šerpu v barvách trikolóry, sehnala mu ji paní z pohřební služby u krematoria. Lidé tenkrát jako vyjádření podpory stávce nosili na klopách připnuté trikolóry. "To mně přišlo málo," směje se dnes Jiří Kubík, "chtěl jsem pořádnou trikolóru, aby komunisti zdaleka viděli, že tohle je jejich konec!" 

Vlajkonoš na hotelu Grand v Pardubicích|foto:Josef Ženatý

V neděli 3. prosince proběhla mezi největšími východočeskými městy zajímavá akce. Pod vlivem revoluční euforie se měla symbolicky spojit tato dvě věčně soupeřící města. A to ničím menším, než řetězem z lidských rukou. Pardubický dopravní podnik dal k dispozici několik autobusů. Bohužel před třiceti lety silně mrzlo a to byl možná hlavní důvod neúspěchu lidského řetězu. Města se nepropojila, přestože přišlo vice než 7 tisíc lidí.

Akční Litomyšl

Už 19. listopadu 1989 se u pomníku Bedřicha Smetany začali scházet lidé a hořely první svíčky. Jako jeden z prvních tam byl lékař František Zeman, ke kterému se přidávali další a další lidé. Z malého  loučku se za pár dní stal třítisícový dav. Miroslav Brýdl, který se stal prvním porevolučním starostou Litomyšle, se společně s mnoha obyvateli města v sobotu 25. listopadu 1989 vydal na Letenskou pláň. V ten samý den se začalo masivně plnit i litomyšlské, tehdy ještě Gottwaldovo náměstí.

9 fotografií

26. listopadu 1989 vystoupila na litomyšlské manifestaci řada řečníků. František Zeman ohlásil pondělní generální stávku, Josef Šimek přítomné ubezpečil, že se jí účastní i zaměstnanci Vertexu, jednoho z největších místních podniků. S dalším projevem vystoupil například student pražské VŠE Robert Pikna z Litomyšle. Miroslav Brýdl mluvil o založení místního Občanského fóra, Vojtěch Stříteský citoval klasiky a zpíval státní hymnu.

Další významnou událostí bylo setkání ve Smetanově domě. Konalo se 7. prosince 1989 a diskusního večera, jehož průběh je známý z dochovaného videozáznamu, se zúčastnili herci pražských divadel Marta Vančurová a Jan Kačer. Setkání moderoval František Zeman a spolu s ním usedli na pódiu kromě herců také Miroslav Brýdl, předseda stávkového výboru Vertexu Miroslav Broulík, zástupce litomyšlských gymnazistů nebo akademický malíř Bohdan Kopecký.

Listopad ve Svitavách

V okresním městě sídlila řada komunistických institucí, a proto sametový převrat přicházel velmi pomalu. Lidé se báli třeba jen zastavit na náměstí, natož říci svůj názor, a tak k první větší demonstraci dochází až poslední listopadový víkend před generální stávkou.

Do čela protirežimního hnutí, místního Občanského fóra, se postavili Petr Hošpes, Břetislav Vévoda a Blanka Čuhelová, ta se spolu s dramaturgem Petrem Horákem stala moderátorkou všech listopadových demonstrací. Až do konce listopadu panovala velká obava z možného zásahu lidových milicí, ozbrojených složek, které byly v pohotovosti. Organizátoři demonstrací měli strach z provokatérů, kteří by mohli pokojný průběh sametového převratu narušit. Naštěstí k ničemu takovému nedošlo.

Svitavští komunisté vytvořili vlastní stávkový výbor, možná šlo o formu reflexe "jejich" systému, Občanské fórum je ale do procesu sametové revoluce ve Svitavách nepustilo.  Občanské fórum mělo jen omezené možnosti předávání informací a tak využilo tzv. dráťák, neboli rozhlas po drátě, který měly rozvedeny do domácností starší bytové domy a také všechny úřady, školy i nemocnice. Z reproduktorů dráťáků se tak po letech tvrdé cenzury ozvalo Občanské fórum. Svitavy tím získaly jedno z prvních svobodných vysílání.

Komunistická strana stavěla na konci osmdesátých let novou budovu pro večerní školu (VUML), dokončovací práce se ale dělaly až po převratu, a když po novém roce dělníci opouštěli hotovou budovu, nechali komunistům v dlažbě hlavní chodby z kachliček vyskládaný nápis: Ať žije Václav Havel! Svitavy tak mají tu nejsametovější památku na změnu režimu listopadu 1989. 

Polička a Svobodné tribuny

Praha už týden demonstrovala, ale v Poličce se až v sobotu 25. listopadu na budově spořitelny objevil ručně psaný plakát s výzvou: "Chcete se dozvědět pravdu? Přijďte večer na náměstí!"  A lidé přišli.

První vylepené plakáty, které vyzývaly ke stávce, se v Poličce objevily v pátek. Příslušníci VB je ale vytrvale strhávali. V sobotu se lidé scházeli na náměstí už od rána, někteří už s trikolórami na klopách, a očekávali, kdo přijde s tou slíbenou pravdou. Nedočkali se a tak se toho chopili sami. Dodnes se neví, kdo byl autorem záhadného plakátu ze spořitelny. Je tedy možné, že šlo o provokaci ze strany STB.

Do přípravy demonstrací a především generální stávky v Poličce se aktivně zapojilo asi deset lidí, ti později tvořili základ Občanského fóra. Městské úředníky požádali v neděli dopoledne o zapůjčení zvukové aparatury pro večerní demonstraci. Úředníci je odmítli, ovšem organizátoři zajistili ozvučení odjinud. V nedělní večer už proběhla demonstrace na poličském náměstí ozvučená zapůjčenou aparaturou.

Největším problémem byl v té době nedostatek informací a jejich přenos. Nebyly tenkrát mobilní telefony, sociální sítě ani internet. A tak organizátoři listopadových procesů jeli do okolních vesnic a závodů a informovali o událostech v Praze a především o pondělní generální stávce.

V pondělí 27. listopadu dopoledne panovala mezi členy Občanského fóra velká nejistota, kolik a zda vůbec se lidé zúčastní. Strach opadl až ve chvíli, kdy se na rohu náměstí objevili zaměstnanci jedné z největších místních fabrik, z Bořin.

Setkání během listopadových událostí 89 v Poličce|foto:Městské muzeum a galerie v Poličce

Po několika demonstracích se veřejné dění přesunulo do Tylova domu, kde Občanské fórum pořádalo tzv. Svobodné tribuny. To byly otevřené debaty o problémech, které společnost na podzim roku 1989 nejvíce pálily. Na první Svobodné tribuně se hovořilo o zrušení lidových milicí, komunistických organizací při závodech, nebo o odvolání problematických osob z vedení města i okresu.

Listopadové dny v Králíkách

Zatímco v krajském městě Pardubického kraje nebo v Litomyšli se už o víkendu po 17. listopadu začali scházet lidé na veřejných prostranstvích, v Králíkách se první větší shromáždění uskutečnilo až v den generální stávky 27. listopadu. Ještě ráno ale nebylo jasné, jestli na náměstí vůbec někdo bude, vzpomíná Věra Ettelová, která v listopadu 1989 vedla prodejnu hraček v centru města. S komunistickým režimem měla své zkušenosti, její otec byl politický vězeň. 

Věra Ettelová, společně s Jiří Součkem, zaměstnancem králické Tesly, začali obvolávat prodejny, podniky, volali lidem a zvali je na náměstí. V ten den ještě neměli řečníka, ale potkali lékaře Ivo Dragouna a ten se moderování demonstrace ujal.

27. listopadu 1989 na králické náměstí lidé přišli, stáli jen tak po obvodu, ale postupně přibývali a přicházeli k řečništi. Přišla i část zaměstnanců Tesly a jeden z králických občanů dění zaznamenal na magnetofon. V audionahrávce se kromě provolání studentů a zástupců místních podniků zachovaly i projevy zástupců králického Národního výboru a Městského výboru komunistické strany, kteří se snažili obyvatele uklidnit. Podle Věry Ettelové v objektu celnice byli tehdy policisté a státní bezpečnost, prý si zaznamenávali jména lidí, kteří byli na náměstí.

Hned po skončení shromáždění 27. listopadu 1989 v hotelu Zlatá labuť vznikl výbor Občanského fóra. Další velký mítink se v Králíkách konal 29. listopadu, lidé se sešli v prostoru U kříže. Následující velkou událostí bylo také setkání ve farním kostele, a to 8. prosince 1989. Do Králík tenkrát přijeli dva vysokoškolští studenti pražské právnické fakulty a herec Ondřej Pavelka.

Setkání obyvatel Králík U kříže 29. listopadu 1989|foto:Městské muzeum Králíky

Velký ohlas na prosincovém setkání v kostele svatého Michaela archanděla sklidil projev faráře Antonína Kubáta. V něm mimo jiné zaznělo: „Nesmíme nikdy dopustit, aby ta nevinná krev, která tekla na pražských ulicích, našich vysokoškoláků a jiných občanů, aby tekla nadarmo. Oni pozvedli prapor svobody, probudili svědomí národa, probudili nás ke statečnosti. Abychom si uvědomili, že musíme společně bojovat za tyto ideály, že nesmíme zůstat na poloviční cestě. Dokud pravá svoboda nezvítězí nad tyranií. A dokud pravá demokracie v našem národě nezvítězí.“  

Chrudim a důležitá Transporta

Na rozdíl od nedalekých Pardubic startovala revoluce v Chrudimi jen velmi nesměle. Chrudimáci měli jen velmi málo informací o tom, co se stalo 17. listopadu na Národní třídě. Nervozita se ale tetelila nad městem. Lidé se začínali scházet na náměstí u morového sloupu, přestože tušili, že je bedlivě sledují příslušníci Státní tajné bezpečnosti. Země se připravovala na generální stávku, která měla rozhodnout o budoucím směřování země. Organizátoři chrudimských demonstrací si nebyli jistí, zda se k stávce připojí i zaměstnanci Transporty, největšího podniku v Chrudimi.

Celonárodní dvouhodinová generální stávka byla vyhlášená na 12 hodinu v pondělí 27. listopadu 1989. Před polednem se tehdejší náměstí 9. května (dnes Resselovo náměstí) plnilo studenty středních škol a zaměstnanci menších chrudimských podniků, ale teprve až když dorazil průvod zaměstnanců z Transporty s transparenty podporujícími studenty a Občanské fórum, měla Sametová revoluce v Chrudimi vyhráno! Zakladateli Občanského fóra se stal bývalý politický vězeň Milan Daniel, a hudebníci František Kadlec a Václav Blábolil.