Žamberk – východní brána do Orlických hor

29. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kašnu zdobí bronzová socha Nymfy a Kentaura, kterou vytvořil místní umělec František Rous mladší. V pozadí historická radnice

Původně se osada založená v podhůří Orlických hor jmenovala Senftenberg. Jméno si ale české obyvatelstvo rychle počeštilo a dnes se město jmenuje Žamberk. Město trochu trpí tím, že centrem prochází silnice první třídy z Hradce Králové na sever Moravy, ale určitě stojí za krátkou zastávku a procházku. Má totiž krásné náměstí, monumentální kostel, elegantní muzeum, ale i rozhlednu, slavného rodáka a zámek.

Naše dnešní putování začneme na Masarykově náměstí. Typické náměstí podhorského městečka, které se svažuje k Divoké Orlici. Právě sklon terénu dal městu jméno, vysvětluje ředitel městského muzea Petr Hažmuka: „Žamberk se původně nazýval Senftenberg. To jméno pochází ze staré němčiny a volně se dá přeložit jako mírný kopec. Čeští obyvatelé pak název zkomolili až do dnešní podoby.

Dominantou obdélníkového náměstí je pískovcový morový sloup v barokním stylu. „Nejstarší památkou je  Mariánský sloup z konce 17. století, který je doplněný sochami 10 světců a kamennou balustrádou.  Sloup zdobí znaky někdejších majitelů panství pánů z Bubna a Litic nahoře je pak socha Panny Marie s lilií.                        

Hned vedle je kašna s bronzovou sochou Nymfy a Kentaura, kterou vytvořil místní sochař a řezbář František Rous mladší. Dolní části náměstí dominuje žlutá budova radnice s věžičkou postavená na začátku 19. století v klasicistním stylu.

Zámek s přístavbou

Jen pár kroků z náměstí přicházíme k zámku. V budově dnes sídlí střední škola obchodu, řemesel a služeb a její vnitřek není přístupný veřejnosti. Zámek vzniknul na konci 16. století. Postupně ho majitelé přestavěli v barokním, rokokovém slohu a později v parku přibyly i empírový pavilon a kašna. „Vztah k památkám“ předvedl i komunistický režim a budovu zohyzdil na konci osmdesátých let přístavbou internátu, kolem kterého musí projít každý, kdo míří do anglického parku za zámkem.

Procházka parku ale určitě potěší, projdeme kolem slunečních hodin, v parku najdeme také rodinnou hrobku původních majitelů zámku Parishů.

Vnitřek zámku je pro veřejnost uzavřený, nahlédnout se dá ale na nádvoří

Ze zámku se vrátíme na náměstí a pokračujeme dál podél hlavní silnice první třídy, která město rozděluje. Hned za náměstím se tyčí barokní kostel zasvěcený svatému Václavu. Je to nejvyšší budova města – věže sahají do výšky 72 metrů a monumentální je i chámová klenba vysoká 22 a dlouhá 44 metrů.                                                   

Kolem kostela jdeme dál hlavní dopravní tepnou Žamberka, po 500 metrech přicházíme k městskému muzeu z konce 19. století. Budovu postavili majitelé panství Parishové v empírovém stylu a původně sloužila jako Kateřinský špitál.

Kolem muzea vystoupáme po červené značce kolem židovského hřbitova až na vrch Rozálka nad městem, kde se tyčí Tyršova rozhledna. Vyhlídka nabízí pohled na Králický sněžník, Orlické hory i Krkonoše.

Divišova povětrnostní mašina

Pokračujeme dál a na samotném okraji města stojí bílá roubenka a vedle model bleskosvodu Prokopa Diviše. Kněz s širokým záběrem zájmů se v tomto místě narodil v chudé rodině roku 1698. Později udělal církevní kariéru na Znojemsku.

V místě historické roubenky na okraji města stával rodný domek Prokopa Diviše, vynálezce bleskosvodu

Věnoval se vodním stavbám, vynalézal hudební nástroje, ale také experimentoval s elektroléčbou. Proslavil ho ale vynález bleskosvodu. „Diviš svůj vynález nazval povětrnostní mašinou. Byl to stroj, který měl vyrábět pěkné počasí. Elektrický náboj měl vysát z mraků a zamezit tak bouřkám,“ vysvětluje původní Divišovu myšlenku ředitel žambereckého městského muzea Petr Hažmuka.

Ředitel muzea také připomíná, že Prokop Diviš měl se svým vynálezem i drobné peripetie: „V roce 1759 bylo na Znojemsku velké sucho, které bylo příčinou neúrody. Místní sedláci si mysleli, že za to může právě Divišův bleskosvod a proto ho strhli.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.