Český lev, Chyba a Honza Dědek

Letošní Český lev udělal ze sobotního večera maximálně příjemný lví večer. Pro mě tedy určitě! Hosté v hledišti možná dostali od režie pokyn, aby se tvářili radostně, což splnili, ale pokud žádný pokyn nedostali, tak jsem radostná já z toho, že se Český lev konečně obešel bez znuděných tváří v hledišti.

Ani jsem nepoznala, že čas, určený k přímému přenosu, bohatě „přetekl", a když jsem v příjemném rozpoložení dokoukala, plynule jsem přešla na film Chyba, režiséra Jana Prušinovského, s hlavními představiteli Pavlou Gajdošíkovou a Janem Jankovským.

Tihle dva byli výborní! A nejenom oni! Herci v tomhle filmu nehráli, ale žili! A žili v něm tak přirozeně, že mi připomněli mnoho situací z mého života včetně té, o které vám teď povím.

Koncem padesátých let, když mi bylo deset, se jeden mladý kolíňák popral v hospodě a zranil svého kamaráda. Dostal tři roky a celé ty tři roky koukal  Kolín na jeho ženu a jejich dvě děti, jako na vyvrhele. My děti jsme na ně sice takhle nekoukaly, ale od maminky a od babičky jsem slyšela tolikrát, podívej, to je ta, co má zavřenýho muže, že kdyby se to přepočítalo na peníze, byla bych milionářka.

Když se tenhle mladý kolíňák po třech letech s vyholenou hlavou vrátil domů, chodil po Kolíně se svojí rodinou klidně a usměvavě, úplně stejně, jako tři roky chodila po Kolíně jeho žena s dětmi. Klidně a usměvavě.

Kolem pětadvaceti let jsem ho „dorostla“ a jednou v hospodě jsme se dali do vzpomínání. Řekl mi, jak to bylo tehdy těžké pro všechny, pro něho a jeho ženu, pro jejich rodiny, pro jejich děti. Ale že si řekli, že z Kolína před tím utíkat nebudou. Že by je to stejně dohnalo.

Film Chyba, který ve mně tuhle vzpomínku vyvolal, byl prostě úžasný. Nicméně si představte, že jednu chybu měl! A velkou. Některým hercům jsem nerozuměla, a protože jiným ano, bylo mi jasné, že to není chyba zvuku, ale je to chyba herců. Bylo to nepříjemné. Chvílemi jsem nevěděla, co Jan Jankovský říká a nebýt toho, že jsem naopak rozuměla všemu, co mu odpovídala Pavla Gajdošíková, asi bych přepnula na jiný program.

Nesrozumitelnost Jana Jankovského mi připomněla Honzu Dědka, moderátora televizního pořadu, 7 pádů Honzy Dědka.

Dlouho mi trvalo, než jsem si jakž takž zvykla na jeho kšandy, kterými je jakoby sešněrován, ale nikdy si nezvyknu na to, že mu není rozumět. Mluví strašně rychle. Jako kdyby chtěl mít svou otázku co nejrychleji za sebou. Dokonce i jeho hosté se ho ptají, co říkal, ale ani to ho nevaruje. Když se přece někdo živí mluveným slovem, tak se musí snažit, aby mu bylo rozumět! Ale Honza Dědek se nesnaží. A nejenom on! Mnoho, mnoho herců se nesnaží o to, aby jim bylo rozumět.

Ale víte, co je nejhorší? Že kolem těchto herců není NIKDO, kdo by jim to řekl. Říkám si, proč jim někdo neřekne, že drmolí? Protože si to s nimi nechce rozházet? Nebo je to proto, že desítky lidí ze štábu už prostě neslyší, že někteří herci mluví špatně? Neslyší, že někteří herci mluví tak špatně, že jim divák prostě nerozumí?

Prosím vás, jestli chcete navštívit doktora kvůli tomu, že přestáváte některé herce slyšet, nedělejte to! Chyba není u vás! Chyba je u těch na druhé straně! Chyba je u těch, kteří se mluveným slovem živí jako herci a moderátoři...

Spustit audio

Související