Jak jsem si to vyříkala s mrkví

Před pěti lety jsem přestala dělat deset věcí najednou, protože když jsem dělala deset věcí najednou, tak jsem se po tak tvrdě odpracovaném dopoledni sotva dobelhala na vlak, abych jela do Prahy na odpolední zkoušku v Činoherním klubu. Ale belhala jsem se spokojeně a hrdě!

Ano! Byla jsem spokojená a hrdá! Chápete to?! „Ty vole, proč?!" říkala jsem si, když jsem dopadla na sedadlo ve vlaku. „Proč seš tak blbá a tohle všechno děláš?! Ráno jsi šla se psem, nakoupila jsi, ustlala jsi, uklidila, uvařila, vyprala, upekla, přesadila jsi kytky, vyluxovala, znovu jsi šla se psem a pak jsi sotva dolezla k autobusu, který tě dovezl na nádraží.

Proč takhle blbneš?! Stejně tě nikdo nepochválí! A proč by tě někdo chválil? Děláš jenom svoji práci, a že ji uděláš tolik za jedno dopoledne, je tvůj problém. Jo, ahá! Ty to děláš proto, abys byla spokojená a hrdá! Tak to jo. Něco ti řeknu, tvůj pocit spokojenosti a hrdosti je, slušně řečeno, na nic."

Takhle hezky jsem si to se sebou před pěti lety vyříkala a od té doby dělám jednu věc a dost. Stejně to ostatní průběžně udělám, ale proč bych to měla dělat najednou?! Proč?!

Všechno mi krásně vycházelo. Ale včera mě zradila blbá mrkev. Vlastně i brambory. I to blbé maso mě zradilo!

Měla jsem dát panu Fuchsovi peníze na oběd! Líbí se mu, dostat dvě stovky a koupit si, na co má chuť a ještě se podělit s Baxíkem, kterého bere do restaurace s sebou.

Fakt nevím, proč jsem si řekla, že mu udělám dušené maso s mrkví a s bramborem. Připadalo mi to jednoduché! A když dám uvařené brambory, nakrájené na kousky, do hotové dušené mrkve s masem, pan Fuchs si to pěkně ohřeje v jednom hrnci a nemusí to dávat do mikrovlnky!

No, řeknu vám, dopadlo to katastroficky! Nestačila jsem se ani podívat, jak mi jede vlak do Pardubic, kam jsem jela kolem poledne natáčet do rozhlasu, nestačila jsem si natočit vlasy, nestačila jsem si pro svůj klid ještě aspoň jednou přečíst texty, které budu v rozhlase nahrávat, byla jsem nervózní, protože jsem krájela blbou mrkev, chystala maso, brambory a cibuli! Ano! Samozřejmě! Musela jsem ještě oloupat a nakrájet dvě cibule!  

Když jsem měla všechno hotové, vyříkala jsem si to s mrkví. Že se blbě krájela, protože je tvrdá, že jsem se málem řízla a že jsem myslela, že bude hned uvařená, ale že jí to šlo pomalu!

Myslíte, že mi odpověděla? Neřekla ani slovo, jenom - voněla.

A když jsem odpoledne přijela z Pardubic z natáčení, byl hrnec s tou prokletou dušenou mrkví, skoro prázdný...