Čížkova vila si zachovala svoji původní podobu. Na rozdíl od okolí

Antonín Čížek byl vrchním ředitelem a později předsedou Občanské záložny v Pardubicích, která sídlila v prostorách dnešního Evropského spolkového domu na Pernštýnském náměstí. V této budově Antonín Čížek také bydlel. Byl to nejen schopný finančník, ale také veřejně známý člověk. Zasedal v městské radě, byl členem obecního a okresního zastupitelstva.

8 fotografií

Antonín Čížek se aktivně účastnil veřejného života a byl považovaný za filantropa. V roce 1895 založil pardubickou pobočku Husova fondu, který podporoval vysokoškolské studenty z méně majetných rodin a na sklonku 19. století se stal také starostou Sokola Pardubice. V této době se Antonín Čížek oženil a se svou ženou Annou bydlel v budově Záložny na Pernštýnském náměstí. Když plánoval odchod do důchodu, rozhodl se pro projekt nové vily. Chtěl ji pojmout jako dvougenerační a vytvořit v ní domov ještě pro rodinu jedné ze svých dcer.

V hlavní roli světlo

Antonín Čížek oslovil stavitele Bedřicha Adámka. „To byl tvůrce, který se specializoval na úlohu nemocničních areálů,“ vysvětluje historik architektury a průvodce naším rozhlasovým seriálem Pavel Panoch. „V Pardubicích navrhl hlavní nemocniční pavilony, stejně tak moderní areál královéhradecké nemocnice, který vznikal v průběhu dvacátých a třicátých let minulého století.“

Pohled ze spodní části schodiště Čížkovy vily|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

„Bedřicha Adámek při realizaci nemocničních pavilonů musel řešit velmi důležitou věc, a to je dostatek světla. Zkrátka dostat do nemocničních objektů co nejvíce přirozeného světla. Ten důraz na řešení světelných podmínek se promítal i do jeho realizací v úplně jiném typu architektury, tedy rodinných domů a vil,“ dodává Pavel Panoch.  

Čížkova vila vznikala v letech 1928 až 1929 a patří k dominantnímu proudu meziválečné architektury. „Architektura vily se pohybuje na rozhraní purismu a funkcionalismu. Na první pohled je nejvýraznější válcový schodištní rizalit, ze strany zahrady je to potom také arkýř,“ přibližuje dům Pavel Panoch. Ústřední schodiště je typickým vyjádřením funkcionalistické architektury. Má rozsáhlé prosklené plochy, s užitím ohýbaného skla. Schodiště je plné světla, stejně jako všechny obytné místnosti.

Pohled na Čížkovu vilu směrem ze zahrady|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

„Tuto vilu koupili rodiče mého manžela někdy v šedesátých letech,“ vysvětluje spolumajitelka Čížkovy vily Růžena Hrdličková. „Dodnes tu zůstala řada původních prvků, které osobně navrhl stavitel Bedřich Adámek. Jsou to například vestavěné skříně, knihovna, zašupovací dveře nebo servírovací okénko. Nejraději mám zakulacené okno, které vede do zahrady. Když za ním kvete třešeň, je to paráda,“ dodává s úsměvem Růžena Hrdličková.

Nová fasáda podle původní dokumentace

Okolí Čížkovy vily bylo v minulosti samozřejmě daleko klidnější než teď, v blízkosti vyrostly panelové domy nebo Aquacentrum, za blokem obytných domů prochází jedna z hlavních dopravních tepen Pardubic. Zahradu s ovocným sadem u Čížkovy vily navrhl Václav Vetešník, zahradník, který v roce 1927 v Pardubicích založil známou jiřinkovou zahradu v prostoru dnešních Tyršových sadů a podílel se také na úpravách zámeckých valů.

Pohled z obývacího pokoje Čížkovy vily do zahrady|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Čížkova vila má novou fasádu, která respektuje původní historickou barevnost domu. „My jsme sice našli původní dobové fotky, ale ty jsou černobílé,“ vysvětluje Aleš Hrdlička, který v domě bydlí. „Takže tou barevností jsme si jistí nebyli, ale pátrali jsme dál. Na stavebním úřadě jsme objevili v původní projektové dokumentaci našeho domu ručně psané poznámky k barevnosti fasády, kde se mluví pouze o odstínech šedi. Takže jsme se snažili tuto skutečnost respektovat a výsledek je myslím zdařilý,“ dodává Aleš Hrdlička.