Historická Albertova vila v Žamberku má novou tvář

Profesor Eduard Albert se narodil v roce 1841 v Žamberku v rodině hodináře, kde vzdělávání hrálo zásadní roli. Všichni Albertovi sourozenci byli v životě úspěšní, stali se lékaři nebo literáty a působili ve veřejném životě. Eduard Albert vystudoval na Vídeňské medicínsko-chirurgické akademii. V roce 1873 byl jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou chirurgické kliniky v Innsbrucku, později se stal také děkanem tamní lékařské fakulty.

V roce 1881 profesor Albert přesídlil do Vídně, kde se stal přednostou první chirurgické kliniky. Zároveň úspěšně provozoval i soukromou chirurgickou praxi, jeho pacientem byl například i císař František Josef I. Albert vynikal v mnoha směrech, zajímala ho literatura, překládal a psal básně. Byl velmi činorodý a aktivní ve společenském životě. Ze svých prostředků přispíval významně do sbírky na vznik Národního divadla, Ottova naučného slovníku, Gebauerových spisů a Palackého dějin národa českého. Po slavném chirurgovi je pojmenován i pražský Albertov.

Eduard Albert se velmi rád vracel do rodného Žamberku, kde podporoval místní spolky, na hřbitově nechal postavit kapli sv. Vojtěcha. V roce 1888 koupil v Žamberku rozsáhlý pozemek na kopci nad městem, kde si nechal postavit vilu, do které zval významné hosty. Mezi jeho přátele patřil Tomáš Garrigue Masaryk, spisovatelé Alois Jirásek, Adolf Heyduk, Svatopluk Machar nebo Jaroslav Vrchlický.

Zasklená lodžie Albertovy vily|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Profesor Albert zemřel v září 1900, byl pohřben na žambereckém hřbitově, jeho ostatky ale syn Jiří převezl do Vídně. Vilu společně s pozemky dědici prodali, v průběhu dalších let ve stráni nad Divokou Orlicí vzniklo sanatorium pro léčbu tuberkulózy, nazvané na památku významného rodáka „Albertinum“.

Křivky a vůně

Albertova vila je velice členitá a její exteriér dodnes ozvláštňují folklorizující řezbářské detaily včetně deštění štítů a čel střešních vikýřů. Návrh Albertova žamberského domu v dubnu 1888 narýsoval místní stavitel František Havlíček. „Dům řešil jako gotizující romantickou rezidenci s majestátně převýšenou hranolovou věží, průčelní frontou s krytou lodžií a otevřenými terasami balkonů,“ vysvětluje historik umění Pavel Panoch z Ústavu historických věd Univerzity Pardubice.

Detail řezbářské výzdoby Albertovy vily|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

„Profesor Albert si ale projekt pozměnil podle vlastních představ, nakonec zamítl i dominantu věže. Stavba začala 31. července 1888 a v červenci následujícího roku se již dokončovaly střešní a truhlářské práce,“ doplňuje Panoch. Chloubou blízkého okolí Albertovy vily byla parková zahrada.

„Vytížený profesor se s přibývajícím věkem chtěl obklopit už vzrostlými stromy a tak si do parku nechal, dle vlastního výběru, vozit vysoké dřeviny v balu. Sháněl je nejen v blízkém okolí, ale nebál se je nechat dovézt třeba i z posvátného Řípu. Stromy doplnily tisíce keřů a květin. Na svoji zahradu byl Eduard Albert velmi pyšný a chlubil se jí například v dopisech svému příteli Jaroslavu Vrchlickému,“ přibližuje Pavel Panoch.

Rekonstrukce vily  

Od roku 1905 slouží Albertova vila jako zdravotnické zařízení, v roce 1993 tu zázemí našlo oddělení psychiatrie, a to jak v ambulantní, tak i lůžkové podobě. Tomu byl uzpůsoben také projekt nedávné rekonstrukce vily. Provoz psychiatrické oddělení zahájilo 18. června 2024.

Nově opravená Albertova vila|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

„Opravy byly skutečně zásadní, vila se zateplovala, má nové izolace, došlo k rekonstrukci všech pokojů a zázemí pro personál. Prostor vily také zaplnily nové terapeutické prostory a dílny, objekt je částečně bezbariérový, do vily se podařilo nainstalovat také výtah,“ dodává ředitel léčebného ústavu Albertinum Rudolf Bulíček. Více o rekonstrukci vily si můžete poslechnout v audiu.