To, co se mi včera stalo, bych nevymyslela!

Šla jsem s naším Baxíkem na večerní procházku kolem paneláku a proti mně se kulil z kopečka od hřiště menší, tlustý kluk.

„To jsou ty vaše sladké limonády a brambůrky, které si kupujete každé ráno v samoobsluze, místo svačiny do školy," pomyslela jsem si škodolibě, zatímco kluk pomalu přicházel ke mně. Oba jsme se prohlíželi. Já si představovala, jak hezký kluk by to byl, kdyby měl o dvacet kilogramů méně a on...

„Vy mě fascinujete,“ řekl, když mě míjel, zastavil se a prohlížel si mě. Pobavil mě.                                                                                                                         „Proč tě fascinuju,“ zeptala jsem se zvědavě, a radši jsem se připravovala na to, že uslyším něco vulgárního a zároveň jsem si všimla, že k nám z hřiště přichází jeho kamarádi. Tři kluci a dívka.

„Já jsem ještě neviděl ženu ve vašem věku, aby kouřila venku.“ Pobavil mě podruhé.

„Nekouřím doma. Kouřím jenom venku. Je to zdravější.“ Tři kluci, co už stáli u nás, přikývli.

„Doma se nemá kouřit,“ řekl jeden.

„Není to zdravé,“  souhlasil druhý.

„Já nekouřím,“ prohlásila dívka. „A to jsem z nich nejstarší. Bylo mi patnáct.“

„To je správné,“ pochválila jsem ji. „A nikdy se to neuč!“

„A jaké cigarety kouříte,“ vrátil se „fascinovaný“ k tématu. Zarazila jsem se. Moje trafikantka mi je dává, aniž bych řekla, jaké chci. Ale vzpomněla jsem si a řekla jsem značku.

Černovlasý kluk pokýval hlavou.

„To jsou takový tenký. Já kouřím camilky.“

„Ty kouříš?“ zeptala jsem se překvapeně. Přikývl a protože téma bylo vyčerpané, rozloučili jsme se. Ale ještě se na mě otočil a ukázal na svou blonďatou kamarádku.

„A to je moje ségra.“ Dívka se okamžitě ohradila.

„To tedy nejsem! Já jsem jedináček.“

„Fascinovaný“ se na mě podíval, a když našel v mých očích porozumění, nepatrně se usmál.

„To má tak někdo štěstí, co?“

A pak se odkolébal se svými dvaceti kilogramy nadváhy, jeho kamarádi ho obklopili a po něm jako by se slehla zem.