Do Borové u Poličky za přírodou a historií
V lesích nad Borovou je dodnes roztroušená munice, která nečekaně vybuchla na konci května roku 1945. Tragédii připomíná pomník se jmény mladých mužů, kteří při výbuchu přišli o život.
Ke konci války prošla Borovou německá i ruská vojska. Zůstalo po nich mnoho válečného materiálu v příkopech i po lesích. Místní lidé museli veškerou munici sesbírat a přinést na vlakové nádraží do Borové, odtud ji pak volskými potahy převáželi do vzdálenějšího místa nad vesnici, kde ji měli později pyrotechnici zneškodnit.
Bohužel 28. května 1945 došlo k nečekanému výbuchu. Na místě zahynuli čtyři mladí chlapci a jeden muž zemřel na následky zranění později v nemocnici.
Borovští si tuto tragédii každoročně připomínají, vždy poslední květnovou neděli jdou z vesnice až na místo výbuchu, kde je dnes pomníček se jmény usmrcených mužů. Takzvaný Mírový pochod má více než šedesátiletou tradici.
Rodina Pamova se nevrátila
Před válkou žila v Borové už jen jedna židovská rodina. Pamovi měli malý obchod se vším, co lidé na vsi potřebovali. Měli čtyři děti, na začátku války už dvě nejstarší z domu. S dcerou a vnukem se Pamovi potkali v prosinci 1942 na seřadišti do transportu. Druhou světovou válku nepřežil nikdo z nich. Paní Pamová zemřela už v Terezíně, ostatní členové rodiny zahynuli v plynových komorách v Osvětimi.
Borovskou rodinu Pamovu připomíná sedm Kamenů zmizelých, které jsou osazeny před domem, ve kterém před válkou Pamovi žili.
Četník František Makovský
V Borové v rodině krejčího Makovského se v roce 1897 narodilo páté dítě, syn František. Ve 14 letech odešel do Německa, vyučil se krejčovskému řemeslu a pracoval v dolech. Naučil se dobře německy a tato znalost určila i jeho pozdější osud.
Po návratu z první světové války odešel jako četník na Podkarpatskou Rus, kde pracoval přes 20 let. Na rodnou Borovou ale nezapomněl. Z podkarpatského Cholmovce chtěl do Borové přivézt starý dřevěný kostel, obec na jeho převoz bohužel nenašla dost peněz a tak kostelík skončil v Dobříkově u Chocně. Koupi i převoz zaplatil poslanec Václav Klofáč, který tou dobou v Dobříkově žil.
Po březnu 1939, kdy oblast zabrala maďarská vojska, byl velitel Stráže obrany státu Makovský, zatčen a odsouzen k trestu smrti. Po přímé intervenci německého konzula byl z maďarského koncentračního tábora propuštěn, ovšem šedivý s vytlučenými zuby a přelámanými žebry.
Počátkem roku 1942 byl odvelen, díky znalosti němčiny, ke zvláštnímu četnickému oddílu v Terezíně. Pomáhal zde židovským obyvatelům až do svého zatčení gestapem 15. září 1943. Po výsleších zůstal internován v Malé terezínské pevnosti.
Ale ani konec války a následný příchod komunistů mu nepřinesl klid a zaslouženou úctu. Jako četník na hodně lidí, hodně věděl. Od dalších soudů a věznění ho zachránila podpisová akce lidí, kterým František Makovský v Terezíně pomáhal a kteří válku přežili. Výraznějšího ocenění se Františku Makovskému a jeho ženě dostalo až po jejich smrti v roce 1996, kdy byla oběma udělena státem Izrael cena Spravedlivý mezi národy a jejich jména byla vepsána na pomník Yad Vashem v Jeruzalémě.
Související
-
Z vypálených Ležáků přes Perk do Žumberka
Před 76 lety byly vypáleny Ležáky. Přežily jen dvě malé holčičky, které byly poslány do německých rodin k převýchově.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
