Historie je klíčem k pochopení současnosti, říká etnografka Ilona Vojancová

Ilona Vojancová vystudovala etnografii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Hned po škole nastoupila na místo etnografky při Územním odborném pracovišti Národního památkového ústavu v Pardubicích, tzv. Souboru lidových staveb Vysočina. Od roku 1997 byla jeho ředitelkou. V čele Muzea v přírodě Vysočina byla celkem 23 let.

Co je pro vás historie?

Kromě toho, že historie je pro mě tak trochu prací, tak je taky velkým koníčkem. Myslím si, že čím dál tím více je pro mě historie inspirací a mnohdy také klíčem k pochopení současnosti. Je to tak…

Pojďme k inspiraci. Kdybyste se měla ohlédnout za svojí pracovní i soukromou částí života, kde se to oboje prolíná. Co bylo pro vás nejinspirativnější?

Když jsem nastoupila po absolvování vysoké školy do nynějšího Muzea v přírodě Vysočina, tak to bylo takové pionýrské období. Byly postaveny jenom některé objekty, které obdivují lidé dnes. V loňském roce naše muzeum oslavilo 50 let trvání. Hledali jsme v té době čím objekty naplnit, protože obnova objektů, postavení kopií nebo přenesení toho objektu je krásná práce a záslužná, ale vdechnout život tomu objektu je velmi těžké. Právě v té době jsem pochopila, že bez hledání v historii to nepůjde. Velkou inspirací a velkou motivací pro mě bylo setkávání s pamětníky. V těch 80. letech minulého století jsem měla štěstí, že jsem se mohla setkávat s pamětníky, kteří se narodili v 19. století. Díky tomu jsme mohli vdechnout život objektům, které jsou tzv. expoziční na Veselém Kopci nebo i v památkové rezervaci Betlém v Hlinsku.

Veselokopecký mlýn|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Některé stavby, které byly ohroženy zánikem ve svém původním místě, byly přeneseny do areálu na Veselém Kopci. Jak se fyzicky taková stavba přenáší?

Ono je zásadní, z jakého materiálu objekt je. Musím říct, že my máme štěstí, že většina objektů, které jsme přenášeli, jsou roubené. To znamená, že jsou složené z klád. Co je potřeba udělat, je především to, že se ten objekt musí na původním místě důkladně zdokumentovat. Trámy se musí i očíslovat. Potom, když se rozeberou a přenesou na místo k nám do muzea, se musí to místo pečlivě vybrat, aby co nejvíce odpovídalo tomu charakteru původního místa. Pak se už se ten dům podle pečlivé dokumentace skládá dohromady. Pokud jsou nějaké prvky napadeny, degradovány, tak se musejí nahradit přesnou kopií.

Známá je také vesnická památková rezervace Betlém v Hlinsku, což jsou původně vesnické stavby řemeslníků a továrních dělníků. Jaké továrny v kraji byly?

Na Hlinecku se jednalo především o textilní továrny, protože Hlinecko vlastně je součástí Českomoravské vrchoviny, to znamená, že tam jsou trochu nepříznivější podmínky pro zemědělství, ale právě pěstování lnu svědčí. Pěstování lnu tam bylo velmi rozšířené a i jeho zpracování.

Poraďte nám, jak správně muzeum procházet. Jsou trasy, které byste doporučila?

Etnografka Ilona Vojancová|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Naše muzeum je také výjimečné tím, že se rozkládá ve dvou lokalitách, jednak je to nejstarší část, ta se nachází na Veselém Kopci. Veselý Kopec je součástí obce Vysočina a návštěvníci ho naleznou mezi Trhovou Kamenicí a Hlinskem v Pardubickém kraji. Na Veselém Kopci se mohou návštěvníci seznámit se životem drobných zemědělců od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Pokud návštěvníci dodrží prohlídkovou trasu, tak skutečně procházejí časem. Když se chtějí dozvědět víc, mohou z Veselého Kopce ujet necelých 10 kilometrů do Hlinska. Tam se zastavit v centru města, kde naleznou památkovou rezervaci Betlém, která je unikátní tím, že jsou v ní chráněné objekty na původním místě. 

O poslední otázku jsme požádali umělou inteligenci. Ta otázka zní: Na závěr bych se vás rád zeptal, jak byste zhodnotila současný stav zachování lidové kultury na Vysočině. Myslím tím, zda se lidová kultura na Vysočině stále udržuje a zda je stále živá, nebo jestli se pomaličku vytrácí.

Děkuji za otázku, která mě od umělé inteligence překvapila. Já musím říct, že jsem optimistkou, ale optimistkou, která staví na nějakém poznání. Musím s radostí říci, že se lidová kultura na Vysočině, nebo z hlediska národopisných se jedná od České a Moravské Horácko, nevytrácí. Proměňuje se, ale spousta věcí, která v minulosti provázela život našich předků, provází život i nás současníků. S radostí musím říci, že dnešní mladá a střední generace má zájem o lidové tradice a o to, aby nevymizely, zajímá se o to, jak žili naši předci, zajímá se o tradiční řemesla, o nejrůznější způsoby přípravy jídel nebo hospodaření a obyčeje, které provázely kalendářní rok v minulosti. Z toho pramení ten můj optimismus a věřím, že lidová kultura Českého i Moravského Horácka bude žít dál.

Jaké příběhy, které si vyslechla, byly nejvíce fascinující? Který byl první přenesený objekt a kolik je staveb na Veselém Kopci? Je něco, co by si přály mít ve sbírkách muzea? Poslechněte si celé Zálety s Ilonou Vojancovou.