Jak přežít v manželství

Koukaly jsme na ni závistivě do té doby, než si smutně vzdychla.

„Hrozím se toho, až Olda přestane jezdit na montáže...“

Moje milé čtenářky, když vám muž oznámí, že někam na tři dny jede, začnete se těšit, jak si to užijete? A co všechno uděláte, protože se bez něho budete ve vašem bytě cítit svobodná a spokojená? Oddychnete si, když přijdete domů a zjistíte, že on ještě není doma? Nejste sama! Ale pozor!

Pokud vás přítomnost vašeho muže rozčiluje, omezuje, pokud se musíte hodně ovládat, protože jinak byste po něm pořád vyjížděla, ale hlavně, pokud se přestanete domů těšit, chce to změnu.

Nemyslím změnu muže - ten za vaše pocity nemůže. Chce to změnu ve vašem životě. Je to váš život a vy máte přinejmenším právo na to, abyste se domů těšila.

Ze zkušenosti vím, že žena, která je spokojená v zaměstnání, je spokojená i doma.  Pokud tedy nejste spokojená v zaměstnání, jděte jinam a brzy uvidíte, že se zase budete domů těšit, i když muž zůstal stejný.

Další rada se týká bytu, do kterého se netěšíte možná proto, že tam nemáte svůj pokoj nebo aspoň kout. Nebojte se byt radikálně předělat, nebo si, pokud jsou už vaše děti z domu, zaberte jejich pokoj. A když děti ještě doma jsou, vypřáhněte ze své každodennosti! Nepotřebují vás mít pořád za zády, nemusíte denně vařit, uklízet, a z hromady nevyžehleného prádla zcela určitě nezačne válka mezi kontinenty! Naopak, stane se zázrak!

Nevyžehlená hromada se bude den po dni zmenšovat, protože si z ní rodina bude vytahovat věci, které potřebuje, dlaněmi je vyrovná a do týdne budete mít vyžehleno, aniž byste vzala žehličku do ruky!

Také můžete zkusit například... břišní tanec! Nebo hodiny tance. Můžete jít do kina. Do divadla. Nebo se projít jen tak, bez nákupní tašky. Vyskočte aspoň jednou týdně ze stereotypu každodenních návratů domů a zjistíte, že návrat v jinou hodinu, po prožití čehokoli, co pro vás bude výjimečné, je daleko příjemnější a snesitelnější.

Hlavně se po návratu chovejte tak, jako byste přišla v každodenní hodinu. Zakažte si, hlásit hned ve dveřích, kde jste byla. Počkejte, dokud se vás muž nezeptá, a pokud se nezeptá, udělejte si stejnou radost hned následující den! To by bylo, aby se někdy nezeptal...

A pokud muž doma není, nevolejte mu, kde je, kdy přijde – nechte ho být! Převlékněte se do něčeho jiného, než co na sebe navlékáte poslední dva tři roky, umyjte si vlasy, ukliďte si svoji skříň, jděte na internet, dělejte cokoli, jenom, prosím vás, nestůjte u sporáku, až se vrátí!

Nemyslete si, i jemu jde vaše každodennost na nervy! Muži si to ale nedokáží vysvětlit tak dobře, jako my. Jim se prostě nechce domů, tak jdou na pivo. Nebo za kamarády. K rodičům. Nebo zůstávají v práci přesčas.

Někteří muži mají prostě daleko více svých „nebo“, než my.

Takže je to na vás, moje milé posluchačky. Když budete své muže překvapovat, když zničíte každodennost, která vám jde tak na nervy, že se netěšíte domů, bude dobře vám i jim.

A pro vás, milí čtenáři, mám takový malý úkol. Zkuste se své ženy zeptat, jestli je ráda, když někam na pár dnů odjedete. A věřte mi, že se vaše otázka a odpověď vaší ženy stanou příjemným zpestřením vaší každodennosti!