Jitka Čvančarová je v tom nevinně

Za tohle dnešní vypravování může titulek bulvární zprávy:

Jitka Čvančarová překvapila. Na křest knihy přišla s blonďatým mikádem!

Mě pro změnu nepřekvapilo, že Jitka napsala knihu. Hodně hereček napsalo v době covidu knihy a udělaly dobře, pro sebe určitě. Je to nejlepší terapie. Ale herečka Jitka Čvančarová, ani moderátor Aleš Cibulka, se kterým byla na fotografii, žádné své knihy nekřtili - oni byli pouze kmotry knihy.

Kniha se jmenuje, Zázraky jsou logické, a má dvě autorky. Lucii Šilhovou a Kateřinu Cajthamlovou, která je známá například z televize, což se v této bulvární zprávě také objevilo. O spoluautorce Lucii Šilhové se čtenář  dozvěděl jenom to, že je publicistka. Nic víc.

Přitom Lucie Šilhová napsala před touto křtěnou knihou, už tři knihy. Matkou ve vyšším věku, Beru to na sebe a Svedu to na tebe. Knihy nesmírně vtipné a odkrývající to, co si většina z nás nechává pro sebe. Kromě práce v mnoha časopisech, byla například i několik let šéfredaktorkou Magazínu ONA DNES. Tohle všechno vím, protože Lucii Šilhovou znám a její knihy jsem přečetla jedním dechem.

Čtenář této bulvární zprávy se sice o autorkách dozvěděl málo, ale zato byl zavalený jinými informacemi. Chcete vědět, jakými? Představte si, že důležitější než autorky knihy, bylo blonďaté mikádo Jitky Čvančarové, která přijela přímo z natáčení komedie Hádkovi, kde hraje blondýnku, ale už brzy se prý zase vrátí ke své barvě. Jitka Čvančarová teď natáčí dva filmy. V jednom hraje ragbyovou hráčku a druhý film je zmíněná komedie Hádkovi.

Jo, abych nezapomněla, čtenář se také dozví, že se Jitka Čvančarová v roce 2011 provdala za tanečníka Petra Čadka, se kterým se seznámila v roce 2010, kdy oba účinkovali ve čtvrté řadě tanečního pořadu StarDance. Po roce se vzali a mají spolu devítiletou dceru Elenu Emilii a tříletého syna Theodora Christiana…

Tak vono je to furt stejné, vzdychla jsem si zklamaně. Autoři knih bulvár nezajímají, bulvár zajímají naše hvězdy!

Když jsem v letech 2002 až 2006 křtila své knihy v kolínském knihkupectví, jezdil se mnou na křty Ondřej Vetchý. I když se máme rádi, nebylo to od něho tak úplně nezištné. Zkoušeli jsme spolu v Činoherním klubu, po zkoušce jsme nasedli do auta, já s nápovědním textem a celou cestu do Kolína jsme dřeli text jeho role. Křty, které byly vždycky nádherné, fotil můj kamarád a já fotografie nosila po redakcích, do kterých jsem psala povídky a fejetony a redaktorky těchto redakcí byly tak hodné, že mi fotografie ze křtů uveřejňovaly. Vždycky chtěly hlavně Ondřeje Vetchého a já to respektovala, ale jednou jsem mladinké redaktorce dala fotografii, na které jsem byla s Ondřejem i já. Hrdě jsem ji upozornila na to, že na téhle fotografii jsme spolu, děvče se na fotografii podívalo a s úsměvem mě uklidnilo.

„To nevadí, paní Fuchsová! Vás odstřihnu!“