Kolik tváří má přátelství?
Koncem února mi zavolala kamarádka a zeptala se, jak se mám. „Za měsíc asi natáhnu brka,“ řekla jsem jí a kamarádka si zklamaně vzdychla, aniž by se mě zeptala, proč chci brka natáhnout.
„Já myslela, že spolu v létě pojedeme do lázní!“
Začala mi popisovat, kam si v létě chce z lázní vyrážet. Do Polska, za Pavlem, za Kubou, do Ostravy, za Helenou, za Bedřichem...
S tím natažením brk přeháním, samozřejmě. Doufám, že je hned tak nenatáhnu - alespoň ne do té doby, než proberu osm krabic z IKEA, které jsou plné popsaných papírů a než vyházím všechno, co si vyhazov zasluhuje. A že toho bude!
Kamarádka mluvila a mluvila a pak z ní vylezlo, že budou mít ve škole týden prázdnin, a že by se se mnou chtěla v tom týdnu sejít a tak jsme vybíraly termín. Dvě dopoledne, úterý a středu, jsem rovnou odškrtla, protože jsem potřebovala k doktorovi. Nikdy jsem neměla problémy s tlakem a najednou se objevily. A tak mi v úterý ráno připevní na tělo přístroj, který mi bude čtyřiadvacet hodin tlak měřit, a ve středu ráno mi ho sundají, zkontrolují, co naměřil a podle toho dostanu léky.
Řekla jsem jí, proč se s ní nemůžu sejít v úterý a ve středu ráno, ale jinak že můžu kdykoli, a ona mi začala vypočítávat, jak má každý den něco, v pondělí masáž, v úterý holiče, ve středu musí zabydlet skříně, které koupila do ložnice, a že má také novou linku a novou koupelnu, kterou musí dát do pořádku ve čtvrtek, a když jí prý minulý týden přivezli nový nábytek do obýváku, že jí strašně pomohla Markétka s Matějem.
Zbystřila jsem. Její dcera Markéta se rozešla před rokem s klukem, který se určitě nejmenoval Matěj.
„Tak Markétka už není sama,“ konstatovala jsem a dočkala jsem se laviny detailů, jak je nový Markétčin chlapec výborný, chytrý, krásný, hodný, co vystudoval, co dělá, čím jsou jeho rodiče a jaké má auto.
Když se během půlhodinového telefonního rozhovoru vypovídala a sdělila mi všechno podstatné ze svého života, hovor ukončila.
„Tak víš, co, Ireno? Radši to necháme na jindy. Ty nemůžeš, já nemůžu, sejdeme se, až bude teplo.“
V úterý ráno jsem šla na první návštěvu k doktorovi, sestřička mi připevnila na tělo tlakoměr, který každých dvacet minut zavrněl a měřil a měřil a cestou domů jsem potkala kamarádku Jaruš.
Povídaly jsme si a tlakoměr začal v tu chvíli opět měřit a vrnět jako deset kočiček najednou.
Vysvětlila jsem Jaruš, co mi pod bundou vrní a že to budu mít 24 hodin, chvíli jsme si o tom povídaly, pak mi přijel autobus, a my se rozloučily s tím, že k ní přijdu na kafe, až budeme moct sedět na její nádherné zahradě.
Za dva dny mi Jaruš zavolala a zeptala se na výsledek vrnění. Jestli jsem v pořádku. Byla jsem. A pak jsme si obě dvě libovaly, že jsme na tom pořád dobře a přály jsme si navzájem, aby nám bylo dobře ještě hodně dlouho...
A mě napadlo, díky upřímnému zájmu Jaruš o můj tlak, že se s tou první kamarádkou už nesejdu.
Související
-
Kam mizí moje kamarádky?
V březnu jsem mluvila s Věrou, kterou všichni v našem městě znají jako velkou bojovnici. Když se jí něco nelíbí, zjedná okamžitě nápravu. A tahle Věra mi v květnu zmizela!
-
Hloupá otázka
„Kam jdeš,“ zeptal se Gity její muž Petr. „K Heleně. Musím to s ní probrat. Víš, jak jsem ti včera říkala...“ Petr sice zapomněl, co mu Gita včera o Heleně říkala, ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.