Krejčovské řemeslo je jako sochařina, tvrdí krejčová Lenka Čeřovská
Velkou inspirací byla krejčové její babička, která jí také naučila šít. I když cesta Lenky Čeřovské k vysněné krejčovině nebyla přímá, už skoro 25 let se s láskou věnuje tomuto řemeslu, dnes v původně prvorepublikovém salónu.
Lence Čeřovské bylo 13 let, kdy se rozhodla si ušít svou první sukni. Pomáhala jí v tom její babička, noblesní dáma s výjimečným vkusem, stylem a znalostí krejčovského řemesla, které se naučila od vynikajícího prvorepublikového krejčího. Babička, ročník 1924, byla dáma, jak má být. Měla vždy dobře padnoucí šaty, klobouk a rukavičky. Ve své vnučce se přímo viděla, zvláště když sledovala její zájem o módu a šití šatů. Byla jí velkou rádkyní, ale i kritičkou a opravdu mnoho jí naučila.
Vynalezla vlastní střih
I když měla Lenka po základní škole jasno, že chce být švadlenou, rodiče byli jiného názoru. Až po absolvování obchodní akademie a při zaměstnání vystudovala nejprve střední oděvní školu a pak návrhařinu na vysoké textilní. Tam se také začala více věnovat konstrukci střihu a vynalezla svůj vlastní originální způsob výpočtů a práce se střihy, který později zdokonalila a používá dodnes.
„Návrhářství je v podstatě sochařina, vytváříte výkres ve 2D, ale konečný výtvor je v 3D. Potřebujete mít perfektní znalost konstrukce a modelování,” říká Lenka Čeřovská.
Vlastní krejčovský salón provozuje v Pardubicích od roku 1995, v posledních letech pak v krásných prvorepublikových prostorách Machoňovy pasáže. Toto období má sama ráda a inspirace 20. a 30. lety minulého století je vidět i na jejích modelech. S oblibou občas také sáhne po knize modelů šatů z roku 1924 a dokáže je skvěle přizpůsobit současné módě a stylu. O krejčovské služby je prý velký zájem, a to i přesto, že je kolem nás tak velký výběr konfekce. „Vždyť přece jen málokdo je konfekční typ!” vysvětluje Lenka Čeřovská.
Související
-
Truhlář pracuje pro Pražský hrad, ale vyrobí i drobnost pro paní ze Slatiňan
V dnešní době je opravdu problém najít poctivého truhláře, který co slíbí, to udělá. Truhlář Tomáš Spálenský se svými spolupracovníky patří mezi takové rarity.
-
Škaredé osoby se řežou dobře, říká řezbář Oskar Podávka
První loutku vyřezal Oskar Podávka před dvaceti lety pro svou dceru jako řezbář samouk. Řezbařina se ale brzy stala jeho vášní i profesí.
-
Vyrobit medvídka Pú šperkařka Monika Jará odmítla. Ale anděly i čerty zvládá s přehledem
Monika Jará z Horky u Chrasti miluje svou práci, i když má prsty popálené od pájky. Její dílna je malá, k práci jí stačí stůl, židle, pájka, odsavač par a hromady kamínků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
