Krejčovské řemeslo je jako sochařina, tvrdí krejčová Lenka Čeřovská

Lence Čeřovské bylo 13 let, kdy se rozhodla si ušít svou první sukni. Pomáhala jí v tom její babička, noblesní dáma s výjimečným vkusem, stylem a znalostí krejčovského řemesla, které se naučila od vynikajícího prvorepublikového krejčího. Babička, ročník 1924, byla dáma, jak má být. Měla vždy dobře padnoucí šaty, klobouk a rukavičky. Ve své vnučce se přímo viděla, zvláště když sledovala její zájem o módu a šití šatů. Byla jí velkou rádkyní, ale i kritičkou a opravdu mnoho jí naučila.

Vynalezla vlastní střih

I když měla Lenka po základní škole jasno, že chce být švadlenou, rodiče byli jiného názoru. Až po absolvování obchodní akademie a při zaměstnání vystudovala nejprve střední oděvní školu a pak návrhařinu na vysoké textilní. Tam se také začala více věnovat konstrukci střihu a vynalezla svůj vlastní originální způsob výpočtů a práce se střihy, který později zdokonalila a používá dodnes.

Krejčovský salón býval v Machoňově pasáži už v době jejího vzniku ve 20. letech|foto: Šárka Rusnáková

„Návrhářství je v podstatě sochařina, vytváříte výkres ve 2D, ale konečný výtvor je v 3D. Potřebujete mít perfektní znalost konstrukce a modelování,” říká Lenka Čeřovská. 

Vlastní krejčovský salón provozuje v Pardubicích od roku 1995, v posledních letech pak v krásných prvorepublikových prostorách Machoňovy pasáže. Toto období má sama ráda a inspirace 20. a 30. lety minulého století je vidět i na jejích modelech. S oblibou občas také sáhne po knize modelů šatů z roku 1924 a dokáže je skvěle přizpůsobit současné módě a stylu. O krejčovské služby je prý velký zájem, a to i přesto, že je kolem nás tak velký výběr konfekce. „Vždyť přece jen málokdo je konfekční typ!” vysvětluje Lenka Čeřovská.