Muzejník se bez svalů neobejde, tvrdí Soňa Krátká z vysokomýtského muzea

„Když je potřeba, děláme stěhováky. Sami vybíráme předměty v depozitářích, píšeme si texty, čistíme a nasvěcujeme vitríny, instalujeme předměty, atd. Jsme malé muzeum, proto nespoléháme na speciální štáby s technickým zázemím,“ usmívá se Soňa Krátká.

K práci muzejnice se Soňa Krátká dostala šťastnou náhodou. Po studiu na průmyslové textilní škole nastoupila do muzea jako průvodkyně. Práce ji chytla a ona se rozhodla dostudovat vysokou školu, aby se mohla stát právoplatnou muzejnicí. Má na starosti mimo jiné depozitář textilu.

Perly v depozitáři textilu

Oblast Vysokomýtska se pyšnila nádhernými lidovými kroji, které sice už zanikly, ale jsou nádherné. A jsou uložené právě v textilním depozitáři vysokomýtského muzea.

Depozitář č. 212, to je království Soni Krátké. Sbírka textilu je její srdeční záležitostí. V depozitáři jsou skříně až do stropu, ve kterých jsou uloženy oděvy, uniformy, šperky, doplňky i církevní roucha.

Soňa Krátká vytahuje živůtek. Podle střihu je to hedvábný kousek z konce 19. století. V namáhaných partiích je poškozený.

Hedvábný živůtek - jeden z mnoha předmětů v textilním depozitáři|foto: Jitka Slezáková

„Vůbec se nedivím, že to ženy nechtěly nosit. Je to velmi nepraktické. Kabátky s vycpávanými rameny, krátký živůtek, dlouhá sukně a čelenka, která tlačí do tváře,“ popisuje vzácný kroj Soňa Krátká.  

Kamenice na dvorečku

Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě sídlí v domě čp. 123 v Šemberově ulici. Je to dům, ve kterém se narodil asi nejznámější vysokomýtský rodák – jazykovědec Alois Vojtěch Šembera.  Na dvorečku, který k domu patří, je v těchto dnech týpí, které doplňuje výstavu Sto let skautingu, kterou připravovala Soňa Krátká. Ta nás ale vede dál, k dalšímu domku zarostlému zelení. Je tam skrytý archeologický depozitář.

Archeologický depozitář je místo, kam běžný návštěvník nemůže. Původně to byla šemberovská prádelna, dnes tzv. kamenice. Jsou tam uložené samé těžké předměty z kamene nebo ze sádry. Náhrobky, pískovcové kousky z kostela a mnoho dalších artefaktů, které byly sejmuty v rámci regotizace chrámu svatého Vavřince. Je tam i jeden velký dřevěný kus – stolice ze zvonu z věže kostela svatého Vavřince.

Poslání muzejníka

Posláním muzejníka je pečovat o všechny staré a vzácné předměty tak, aby byly zachované pro další generace. Neméně důležitým úkolem je ale představovat tyto předměty veřejnosti co atraktivním způsobem. 

I rukopisy z archivu se dají přepsat tak, aby je pochopily současné děti. A to právě udělala muzejnice Soňa Krátká, která svou prací žije.

 Kromě výstav jezdí po kraji a čte lidem v knihovnách a ve školách pověsti, které přepsala podle rukopisů z vysokomýtského archívu. O prázdninách tyto pověsti četla i na zámku v Chroustovicích, který je jinak veřejnosti uzavřen.  

„Nedělám to pro to, abych zbohatla, ale jsem ráda, že mám práci, která mě naplňuje. Sny se mi i díky dobrému vedení plní. Vymyslím něco bláznivého, ale postupně to vykrystalizuje v docela dobrý nápad, který snad naše návštěvníky baví. A o to jde,“ říká Soňa Krátká.

Nejvíc ji ale baví propojovat osudy pamětníků, se kterými často mluví při přípravách výstav k výročí sokolů, skatů a dalších spolků. „ Velkou radost jsem měla, když se mi povedlo propojit sokola, který žije desítky let v Torontu s jeho bývalou kamarádkou z Hradce Králové,“ uzavírá muzejnice Soňa Krátká.