Největší lednice jsou americké. Jejich podoba vás možná překvapí
V Pardubickém kraji máme dvě výjimečné památky, které jsou tak trochu opomíjené. Americké lednice v České Třebové a Ústí nad Orlicí přitom kdysi byly technickou vymožeností i znamením pokroku.
Americká lednice v České Třebové stojí na nábřeží Míru, na břehu řeky Třebovky. Na začátku 30. let minulého století si chladírnu nechalo vybudovat Společenstvo řezníků a uzenářů v České Třebové, hlavně pro uchování svých výrobků. Fungovala celoročně a na rozdíl od starších „českých“ lednic byl led, uložený v patře, vytvořen uměle pomocí chladicího systému.
Nejdřív lednice, potom sauna
Hranolovou železobetonovou budovu s cihelným pláštěm navrhla a provedla třebovská stavební firma Františka Rösslera a Karla Kudlíka, stavba byla dokončena v roce 1931. „To označení americká vlastně souvisí s mlýny,“ vysvětluje ředitel Městského muzea v Ústí nad Orlicí Radim Urbánek. „Starší vodní mlýny se u nás také označovaly jako české, později americké, a to když na konci 18. století ze Spojených států přichází moderní typ mlýnu se zařízením, které už bylo strojově vyráběné. A stejně tak to bylo i s americkou lednicí.“
Na rozdíl od starších „českých, obyčejných“ lednic, tedy staveb, kam se v blocích navážel led z rybníků a řek, byly americké lednice vybavené moderní technologií chlazení. „Ta se objevila ve Spojených státech už na přelomu 80. a 90. let 19. století, do Čech se ale dostává hlavně po první světové válce. To už je vlastně systém chlazení, který známe z ledniček, na principu kompresoru a čpavku,“ dodává Radim Urbánek.
Dnes má americká lednice v České Třebové už jinou podobu. Po odstranění technologií v nejvyšším patře byla v roce 1967 na objektu vybudovaná dřevěná nástavba s laminátovým pláštěm. Sloužila jako sauna. Od devadesátých let 20. století se potom lednice stala vzorkovou prodejnou střešní krytiny. Českotřebovská lednice představuje jednu z mála dochovaných staveb tohoto typu u nás.
Orlickoústecká americká lednice
Americká lednice v Ústí nad Orlicí byla na začátku 40. let minulého století postavená v Pickově ulici. „Na rozdíl od českotřebovské lednice se tu zachoval jeden zajímavý detail, a to původní termoizolační dveře. Objekt má podobnou věžovitou hmotu jako lednice v České Třebové, ale je nižší. Nejvyšší, technologické patro se totiž nezachovalo. Lednice v Ústí je udržovaná. Už od začátku 90. let ji podle mých informací využívá cukrářská firma, a to podobným způsobem, ke kterému kdysi byla určena,“ doplňuje Radim Urbánek.
Amerických lednic je v Česku jako šafránu. „Snažil jsem se, společně s dalšími kolegy, kteří se zajímají o technické památky, takové lednice zmapovat. Podařilo se nám jich v Česku objevit pět, ale samozřejmě nevylučuji, že se někde mohou vyskytnout další,“ uvádí Urbánek. „Dodnes ale u nás v republice není žádný z těchto objektů zapsaný jako kulturní památka. Takže když v budoucnu zaniknou, budeme je mít dochované pouze na historických fotografiích,“ upozorňuje ředitel orlickoústeckého muzea Radim Urbánek.
Související
-
Největší prádlo mají ve Svitavách
Praní, to byla kdysi velká dřina. Dokud nepřišla první automatická pračka. Nejlépe to můžete posoudit a na vlastní kůži dokonce zažít v unikátní expozici Městského ...
-
Víte, čím zametáte? I obyčejný smeták je plný exotiky
Český buk, brazilská borovice, asijské štětiny nebo rostlina arenga z Mexika. Materiály jsou dnes už různé, tradice ale zůstává.
-
Doma má přes 50 000 cukrů, přitom už roky nesladí
František Blažek ze Svinčan zasvětil celý svůj život cukru. Nejen, že ho vařil, ale také ho přes půl století sbíral. A tak má největší kolekci baleného cukru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.