Školamyšl učí děti i rodiče. Bez známek a jako v obýváku

27. únor 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V lavicích sedí děti i s rodiči

Tuhle školu si v Litomyšli založili sami rodiče. Pro ostatní původně byli jako skupinka bláznů, kteří jdou hazardovat na svých dětech. Postupně se ale pohled mění.

„Nejdřív se sešla skupinka rodičů, které zajímalo vzdělávání jejich dětí a jeho podoba. Scházeli jsme se každou neděli. Výstupem bylo reálné uvažování o tom, co konkrétně můžeme udělat, abychom pro děti tu jinou školu opravdu zajistili,“ říká předsedkyně spolku Školamyšl Věra Krejčová.

Do školy v roce 2014 chodilo nějakých 11 dětí, dnes jsou na počtu 60. „Schválenou kapacitu zapsanou na rejstříku na ministerstvu máme 68. Volná místa šetříme pro příští školní rok. Budoucí prvňáci tedy takzvaně zaplní kapacitu až po strop. Nejsou to přitom jenom děti z Litomyšle.“

Začít spolu

Rodiče na Školamyšli oceňují možnost být součástí školy. „Jinde dítě obvykle odevzdáte ústavům, funguje nezávisle na vás. Přitom když máte malé dítě, tak s ním jste poměrně intenzivně. Škole pomáhám organizačně, ale taky můžu být součástí výuky, přijít na rodičovskou asistenci a pobývat tam,“ kvituje jeden z rodičů Václav Flaška.

Daniel Vychodil je pan učitel, který (se) rád učí

Daniel Vychodil s žáky 8. třídy waldorfské školy

Chtěl být učitelem. Vystudoval německý jazyk a později zeměpis. Po prvních letech praxe na střední škole odešel k menším dětem. Učil na základní škole ve Slatiňanech a později se stal jejím ředitelem. Časem ale zjistil, že standardní školství i přes změny, které se na jejich škole podařilo prosadit, mu nevyhovuje. Věděl, že musí jít dál.

Škola pracuje podle metodiky vzdělávacího programu Začít spolu. „Ten funguje na mnoha státních základních školách. Třídy víc připomínají běžný obývací pokoj. Je to funkčně uspořádané prostředí pro skupinovou práci. Jsou tam takzvaná centra, učební koutky tematicky členěné. Výuka běží v devadesátiminutových blocích. Díky integraci předmětů nemáme nic jako 45 minut výuky, a pak další předmět. Učíme v tématech,“ přibližuje Krejčová.

Hodnocení je jenom slovní, děti nedostávají známky. „Taky hodně pracujeme se sebehodnocením. Děti prezentují výsledky své práce na společném kruhu a dávají si vzájemně zpětnou vazbu. Čísla ale nepoužíváme.“

Rekonstrukce svépomocí

V očích veřejnosti se podle Krejčové Školamyšl a lidé kolem ní takzvaně normalizují. „Jsme otevření tomu, aby se k nám přišli třeba i pedagogové z jiných škol podívat. Teď jsme tam měli část festivalu vzdělávání Nakopněte svoji školu. Některé workshopy se realizovaly přímo ve výuce. Se školou teď už jsou nějaké zkušenosti. Samozřejmě existuje skupina lidí, kteří si dál ťukají na čelo. Myslím, že to je v pořádku. My jenom nabízíme možnost volby, jinou cestu.“

Z původní budovy se škola nedávno přestěhovala do bývalé řemeslnické školy z roku 1913. „Tahle budova má ducha. Jako rodiče jsme jí dali hodiny své práce. Řešili jsme všechno od vybouchávání starých omítek po vymalování. To pak utváří náš bližší vztah k prostoru,“ myslí si rodič Václav Flaška.

Teď by ve Školamyšli chtěli vypracovat lepší systém pro vzdělávání na druhém stupni. „Metodika Začít spolu je taková samonosná. V případě druhého stupně ještě hledáme cesty. Přibývá předmětů, učitelů, je to o velké koordinaci a spolupráci, abychom dali dohromady víc funkční model,“ přiznává Věra Krejčová.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...