Slavická obora je jedinečná. Právě teď otevírá svoje brány

2. únor 2019
Ve Slavické oboře se setkáte se starokladrubskými vraníky. V prostoru vstupu u Slavic se nachází hříbárna

Staleté dubové aleje, starokladrubští vraníci a božský klid. To je typický obrázek největší obory Pardubického kraje. Po následující dva měsíce si ji můžete projít celou.

Slavická obora se nachází nedaleko Nasavrk na Chrudimsku, mezi obcemi Slavice, Práčov, Trpišov a Licibořice. Plochu 535 ha protíná síť lesních cest, dlouhých alejí a v oboře je také několik rybníků a evropsky významných lokalit. Díky komponované krajině se Slavická obora stala chráněnou památkovou zónou. Obepíná ji oborní plot, a to především kvůli ochraně jelení zvěře.

Koně, pastviny a půvabné pěšiny. Nic se nemění

Brány Slavické obory se otevírají jen párkrát v roce. Celou si ji můžete projít pouze během února a března, potom je otevřená ještě v červenci a srpnu. Hlavním důvodem je jelení říje, na jaře pak nerušené kladení mláďat. Každý si v oboře určitě najde to své, ať už jsou to romantická přírodní zákoutí nebo historická stopa někdejších majitelů obory.

Ve Slavické oboře rostou až třísetleté duby. Staleté aleje nahrazují postupně mladé stromy

Na vytvoření podoby Slavické obory má lví podíl knížecí rod Auerspergů, který vlastnil nedaleké slatiňanské panství. Krajině a přírodě Auerspergové rozuměli a přetvářeli ji s úctou a pokorou. V současné době jsou správci lesních pozemků Lesy České republiky, Rybářství Litomyšl a také Národní hřebčín Kladruby.

Pokud si vzpomenete na televizní seriál Dobrá voda, zákonitě se vám vybaví typické aleje Slavické obory. Starokladrubští koně se jimi prohánějí dodnes. Část obory poblíž Slavic totiž využívá slatiňanský hřebčín, který tu má výběhy, pastviny a hříbárnu. V ní hříbata starokladrubských vraníků zůstávají od odstavení do 3,5 let svého věku.

Ozdobou Slavické obory jsou mohutné staré duby. „Jsou jednak součástí alejí, ale jedná se také o solitéry. Některé duby jsou staré více než 300 let,“ vysvětluje Aleš Kopecký ze Správy chráněné krajinné oblasti Železné hory. „Ty staré stromy jsou velice důležité, protože jsou v nich dutiny s trouchem. A právě ty vyhledává celá skupina živočichů, kteří ke svému životu potřebují staré dřevo. Například brouk páchník hnědý. Díky němu byla Slavická obora vyhlášena také jako evropsky významná lokalita.

Přírodní památka Boušovka

Aby lesníci a ochranáři udrželi původní ráz kulturní krajiny, vysazují nové dubové aleje. „V posledních letech jsou to skutečně tisíce dubů,“ přibližuje Aleš Kopecký. „Samozřejmě tu situaci nám komplikuje dlouhodobé sucho, s tím ale bojují i vodní hospodáři.“ Ti před pěti lety revitalizovali rybník Boušovka, který vybudoval v roce 1876 knížete František Josef Auesperg. Už od dob svého založení to byl především okrasný rybník s lekníny. Právě kvůli růžové formě bílého leknínu se stala Boušovka v roce 1950 chráněným územím.

Přírodní památka rybník Boušovka

Boušovka je přírodní památka a současně také evropsky významná lokalita. „Na první pohled jsou určitě zajímavé porosty leknínu bílého a stulíku žlutého nebo prstencové porosty orobince a rákosu,“ říká Aleš Kopecký. „Boušovka je ale výjimečná i z pohledu zoologie. Vyskytuje se tu vzácný čolek horský, čolek velký, kuňka ohnivá a několik druhů skokanů. A také krásná vážka jasnoskvrná.“

Z historie Slavické obory

Je to jedna z nejstarších obor v Čechách. Písemné prameny ji zmiňují už v 16. století, původně patřila k sečskému panství. Lze říci, že cílená obornická práce tu začala už v první polovině 17. století, a to díky rodu Schoenfeldů. Tito majitelé nasavrckého a sečského panství zřídili nové rybníky, kultivovali jejich hráze, rozšířili lesní plochy a vysazovali aleje.

V roce 1754 přešlo celé panství sňatkem Kateřiny Schoenfeldové na rod Auerspergů. Ti okolo roku 1760 oplotili polesí Slavice a Kochánovice a oboru rozšířili. V jejich držení byla Slavická obora 188 let, a to až do roku 1945.

Po válce se Slavická obora zmenšila, téměř až na polovinu. V roce 1953 dokonce padl návrh na její likvidaci. Změna nastala až v 60. letech, a to především díky zájmu o chov a také lov vysoké jelení zvěře. V oboře se znovu objevili mufloni. V polovině 60. let ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství dalo oboře statut zvláštního státního loviště. „Ministerskou oborou“ Slavická obora zůstala do roku 1993.   

Spustit audio

Související