Šmrdolení II.

V březnu jsem vám vypravovala o šmrdolení a slíbila jsem vám, že zjistím co možná nejvíc o tom, co tohle slovo vlastně znamená. Takže teď splním slib!

Nejdřív jsem se podívala na internet, kde jsem objevila například toto vysvětlení: Šmrdolit se je hovorové sloveso, které znamená vrtět se, kroutit se či vykonávat neurčité, drobné pohyby. Často se používá pro popis neposedného chování nebo zdlouhavého, neefektivního počínání. Vychází ze slovesa „šmrdlat“. Například dítěti se může říct, nešmrdol se pořád na té židli.

Ale internetem jsem se nespokojila a na šmrdolení jsem se zeptala svých přátel ze všech koutů naší země.

Míla mi řekl: „Já se strašně rád šmrdolím! S chutí! Je zážitek se dobře šmrdolit! Bohužel, kdybych se šmrdolil v práci, asi bych rychle došmrdolil! Takže vychutnávám možnost šmrdolit se doma a na dovolené! To je totiž to nejlepší šmrdolení!“

I Jarmila se rozpovídala: To slovo dobře znám, u nás se používalo vždycky! Šmrdolit se - něco jako plést se pod nohy, šmrdolína - parádnice, šmrdolení - pobíhání od něčeho k něčemu a od ničeho k ničemu. Moc zvukomalebný eufemismus!“

Mimochodem, moji milí posluchači, eufemismus je sice i v běžném životě slovo poměrně frekventované, ale přiznám se, že jsem se radši podívala na internet, co přesně znamená. Takže, eufemismus je vyjádření, které zmírňuje, zlehčuje, zjemňuje či dokonce přikrašluje skutečnost a zdůrazňuje její pozitivní stránku. Z toho vyplývá, že slovo šmrdolení nevyjadřuje zase až tak moc pozitivních vlastností, mám pravdu? No, uvidíme. Pojďme zpátky k mým přátelům a k jejich šmrdolení.

David se mi upřímně vyznal: „Já se šmrdolím dost často a někdy sa aj „lúšňám“.“

Tak vida! Nejenom šmrdolení, ale přibylo nám i lúšňání.

I na toto slovo jsem se šla podívat na internet. Lúšňat znamená chodit sem a tam – takže se víceméně flákat!

Alžběta zavzpomínala, že se u nich v rodině používalo „šmondrlína“ a bylo to něco jako parádnice. A Ivana se přidala, že její babička jí zase říkala: „Ty seš naše šmrndolína! A myslela tím také parádnici.

Pavel se chlapsky přiznal, že si pod slovem šmrdolit představuje - být sice v pohybu, občas i s nějakým pracovním nářadím v ruce, ale pohybovat se zmateně a nic užitečného nevykonávat. A pokud přesto něco užitečného vykonává, tak ve stonásobně zpomalené verzi oproti standardu.

A Otakar? Ten dal vlastně za pravdu všem, když mi řekl: Irenko, ono to slovo šmrdolení je velice zvukomalebné, navíc základ slova může leccos evokovat. Používání tohoto slova je krajové a u nás na severní Moravě se používá docela běžně, ale tak si říkám, Irenko, ať si v každém kraji šmrdolí po svém!

A  chcete vědět, moji milí, jak slovo šmrdolení vysvětlila umělá inteligence? Zeptala se jí moje facebooková přítelkyně a posluchačka nedělních nápověd,  Eva Elizabet Brázdová. Evo, děkuju, a vy, umělá inteligence, máte slovo:

„Šmrdolit je expresivní, nespisovný výraz, označující pomalý, neefektivní, zmatený nebo bezcílný pohyb, často doprovázený kňouráním či neschopností. Znamená také zdlouhavou, piplavou práci či neobratné zacházení s něčím.“

Milá umělá inteligence, vysvětlila jste nám šmrdolení, děkujeme, ale myslím, že si na naše šmrdolení ještě dlouho vystačíme sami!

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.