V jednoduchosti je krása. Tak pojal architekt Karel Řepa dvojdomek v Pardubicích

Dvojdomek s popisnými čísly 752 a 754 byl dokončený v říjnu 1927. Vznikal současně s výstavbou kolonie rodinných domů na pardubickém Spořilově, kde Karel Řepa navrhl celkem šest dvojvilek, kromě Sezemické ulice například v ulici  Studánecká nebo Ke Kamenci.

 „Karel Řepa se v polovině 20. let minulého století etabloval právě stavbou rodinných domů, na jejichž fasádách s oblibou střídal omítnuté plochy s akcenty obkladů z keramiky nebo cihlových lícovek,“ přibližuje historik umění Pavel Panoch.

12 fotografií

Dvojvilka v Sezemické ulici na první pohled upoutá právě motivem cihlových ploch. „Cihly pocházejí z hodonínské cihelny. Pokud je cihla kvalitní, tak čím je starší, její barevné akordy dostávají pestřejší podtón. I jednoduchému průčelí střídající se plochy cihel tak dodávají velmi zajímavou výtvarnou podobu,“ dodává Pavel Panoch.

Zajímavé schodiště 

V obou domech jsou na chodbách ještě původní teracové podlahy a schody. Zachovalo se v nich také okrasné schodiště s otvory, které mají kovové křížové zdobení. „Už jsem navštívil několik domů architekta Karla Řepy, ale s takto pojatým schodištěm jsem se ještě nesetkal,“ dodává Pavel Panoch. „Ta kaskáda schodiště trochu připomíná strukturu průčelí Potravinářské školy v Pardubicích, někdejšího Průmyslového paláce, který zase evokuje protější kostel sv. Bartoloměje. Motiv kruhových otvorů, vyplněný jednoduchými ocelovými prvky, to byl myslím takový poznávací znak celé té generace žáků Josipa Plečnika, mezi které Karel Řepa patřil a stal se symbolem dekorativismu, který uplatňovali.“

Schodiště domu č.p. 752 podle projektu Karla Řepy|foto:Michal Widenský

V roce 1987 se do domu čp. 752 (levá strana dvojvilky) nastěhoval Michal Widenský se svou ženou Evou a dům začali opravovat. Na konci devadesátých let v zadní části domu pro potřeby obytného prostoru pro dvě rodiny realizovali ještě přístavbu s Michalovým otcem Janem, sestrou Katkou a jejím manželem. „Když jsme se do vilky nastěhovali, v přízemí bydlela ještě původní majitelka, paní Vlasta Červenková, která dům zdědila po svém otci Františkovi. Prvními majiteli našeho domu byl Josef Tejček a jeho žena Jana, po deseti letech ho získal František Červenka, který se do Pardubic již dříve přestěhoval z Chotěboře se svojí manželkou Annou a dcerou Vlastou,“ vysvětluje Michal Widenský.

Původní, ale energeticky náročný

Prvními majiteli druhé poloviny domu (pravá strana dvojvilky) čp. 754 byl Oldřich Pleskot, ředitel měšťanské školy v Pardubicích. Tento dům až dosud zůstal v majetku jedné rodiny, dnes o něj pečují manželé Cihlovi. Dům má původní dřevěná špaletová okna a na stříšce vnitřního schodiště domu se, na rozdíl od ostatních Řepových domů v okolí, zachovaly i ozdobné detaily v podobě koulí. „Pravdou ale je, že tenhle dům je velmi energeticky náročný, což byla myslím jeho slabina už od doby, kdy vznikl. A že si dodnes zachoval prvorepublikovou tvář? Zkrátka jsme ho udržovali v takovém stavu, aby to od nás vyžadovalo co nejméně práce,“ dodává s úsměvem Lubomír Cihlo.

Vlasta Červenková před domem v Sezemické ulici, rok 1940|foto:archiv Michala Widenského

Na zahradách domů se nachází stará třešeň, jabloň a hrušeň, pravděpodobně ještě z prvorepublikové výsadby. „Je tu klid a bydlí se nám tu dobře, dům má historickou atmosféru,“ dodává Michal Widenský, zakladatel Muzea technických hraček. Ve svém domě vytváří od roku 2008 historická dioramata. Před dvěma lety tu například vzniklo dioráma „Pardubice v budoucnosti 1910 - 1938“, které Michal Widenský věnoval vzpomínce na průkopníky české aviatiky Jana Kašpara a Evžena Čiháka.

Architekt Karel Řepa

Karel Řepa se narodil 23. října 1895 v obci Nový Ples poblíž Jaroměře. Od roku 1918 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a byl jedním z nadaných žáků slovinského architekta Josipa Plečnika. Po jeho odchodu do Lublaně v roce 1921 svého učitele Řepa následoval a ve Slovinsku završil své studium. Krátce potom pracoval v Praze a v polovině 20. let se usadil v Pardubicích, kde se podílel na projektech staveb nejrůznějšího typu. 

Střecha domu a schodiště domu č.p. 754 s ozdobnými prvky v podobě koulí|foto:Michal Widenský

Jeden z raných projektů architekta Řepy si můžeme prohlédnout například na plovárně ve Vysokém Mýtě. Druhotně tam byl totiž přesunutý jeden z pavilonů Výstavy tělesné výchovy a sportu, která se konala v Pardubicích v letech 1930 až 1931 a Karel Řepa byl jejím hlavním architektem. Pavilonů pro výstavu navrhl víc, například letní kavárnu v Tyršových sadech. Největším stavebním počinem této výstavy byl ale Řepův hlavní pavilon, budova Průmyslového muzea, ve které dnes sídlí Střední průmyslová škola potravinářství a služeb Pardubice.

Karel Řepa navrhl také několik činžovních domů, například objekt Rolnického družstva na pardubické třídě Míru. Vyprojektoval také pardubické kino Jas, ale jeho jméno je spojené zejména s budovou pardubického hlavního nádraží. Na tomto projektu v letech 1947 a 1948 spolupracoval ještě s Karlem Kalvodou a Josefem Dandou. Areál pardubického nádraží, s velkou odbavovací halou, někdejším hotelem i podzemním kinem je dnes památkově chráněný.

Spolumajitel domu Michal Widenský na zahradě pod třešní, která pochází ještě z výsadby v období první republiky|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

V Pardubicích Karel Řepa navrhl několik vil, jednak v Bulharské ulici a také další v oblasti Bílého předměstí, v ulici na Okrouhlíku, Sezemické a Studánecké ulici. Karel Řepa zemřel v roce 1963 a je pochován na Centrálním hřbitově v Pardubicích. Ve stopách svého otce architekt Miroslav Řepa, autor československého pavilonu na světovou výstavu Expo v roce 1967 v kanadském Montrealu nebo divadla ve Zlíně.