Velikonoční reklama

Vzpomínáte si, jak to bylo v dětství u vás, když se obědvalo? Jsem ročník 1950 a odmalička jsme my, děti, věděly, že se u jídla nemluví například o tom, že jsme byly kakat a dospělí nemluvili například o tom, že včera zvraceli.

Nicméně je pravda, že jednou si můj, tehdy osmiletý bratr Kája, sedl k babičce ke stolu, kde jedla svůj pozdní oběd a zkoušel na ní, co vydrží.

„Babí, rozjetá krysa!“ S babičkou to ani nehnulo.

„Babí, rozjetá krysa na silnici,“ upřesnil Kája, ale babička po něm mávla rukou, aby dal pokoj a jedla dál. Milovala ho a odpustila mu všechno. I rozjetou krysu na silnici. Ani tátovi nežalovala, protože ten by Kájovi určitě jednu vrazil...  

Na Káju, babičku a rozjetou krysu jsem si vzpomněla letos o Velikonocích kolem poledne, při prvním letošním a navíc velikonočním obědu na chalupě.

Patřím s panem Fuchsem k těm, kteří televizi zapínají až pozdě odpoledne, protože přes den jsme zaneprázdnění. Ale když jsme na chalupě, a chystáme se obědvat, otevřeme si televizi jako připomínku na civilizaci, která je daleko, daleko od nás.

Většinou se strefíme do nějaké reklamy, což mi nevadí, protože mě televizní reklamy nezajímají, nicméně na ně ráda koukám, když v nich vystupují herci, které mám ráda.

Během Velikonoc jsme tedy byli s panem Fuchsem na chalupě, od rána jsme něco dělali, a tak jsme se kolem poledne odměnili a zapnuli si k obědu televizi, kde právě běžela reklama na... menstruační vložky.

Dívka sedí napůl svlečená na toaletě a názorně televizním divákům vysvětluje, proč je menstruační vložka, kterou drží v ruce, výborná! Chcete vědět proč? Je totiž absolutně nepropustná! Přestaňte laskavě obědvat a podívejte se pozorně! V ruce držím absolutně nepropustnou menstruační vložku!

Je mi jasné, že televizní stanice asi nemohou za to, že při velikonočním obědu koukáte na dívku, která polosvlečená sedí na toaletě a v ruce drží menstruační vložku.

Může za to asi ten, kdo za tuhle reklamu zaplatil a zaplatil dost, a proto jeho reklama běží v televizi o Velikonocích a navíc v době, kdy se obědvá.

A protože mám poměrně bujnou fantazii, představila jsem si, jak partička těch, kteří za vznikem téhle reklamy stáli, měla legraci z toho, jak diváky popudí tím, že jim něco takového naservíruje v televizi právě v době oběda!

„Ty z toho klepne,“ smál se hlavní reklamní buldozer, který tuto reklamu vymyslel. „A budou o tom všude mluvit! A tím budou na naši reklamu všude upozorňovat! Čím víc je naštveme, tím líp!“

A moje fantazie pracovala dál!

Je docela možné, že se někdo z téhle partičky ozval a nesměle se zeptal, jestli by nebylo dobré, kdyby se tahle reklama nedávala v době, kdy se obědvá. Že to diváky rozladí, hlavně seniory. Když to dořekl, všichni z partičky se na něho překvapeně podívali.

„A proč by je měla rozladit,“ zeptal se nechápavě hlavní reklamní buldozer a hned pokračoval. „Doufám, že všem dědkům a babám dojde, že tahle reklama je i pro ně! Já únik moče nemám! Já tedy ne! Má snad někdo z vás únik moče? Nemá! Ale kdo únik moče má, jsou senioři, o kterých mluví tady kolega! Tak ať si senioři hodně rychle začnou kupovat tenhle náš nepropustný krám, a budeme spokojení všichni! Voni i my!“

Moji milí, pokud se někomu zdá moje kritika této televizní reklamy, uváděné kolem poledne, jako nevhodná, mohu na svou obhajobu říct jediné:

Na hrubý pytel, hrubá záplata.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.