1200 stupňů Celsia. Už jste byli v komíně?

Komíny Berlovy vápenky v Závratci, místní části Třemošnice na Chrudimsku, nekouří už od roku 1960. Město část vápenky přestavělo na unikátní muzeum, první návštěvníci si ho prohlédli před devíti lety. Expozice vám přiblíží historii těžby a zpracování vápence v Železných horách. Dozvíte se, jak se vyrábí vápno a co všechno to obnáší.  

Nejdelší lanovka

Berlova vápenka je unikátní technická a kulturní památka. Jde o dva objekty. První, starší vápenku, město ponechalo v původním stavu. V druhé vzniklo muzeum. Expozice určitě osloví všechny generace, včetně dětí. „Postup výroby vápna, jeho lámání, přepravu i zpracování pěkně popisuje třeba barevný komiks, který návštěvníci najdou hned v přízemí našeho muzea,“ vysvětluje Pavla Alvarezová z třemošnického informačního centra, která se už léta zabývá historií Berlovy vápenky.

Berlova vápenka v Závratci u Třemošnice|foto:Národní geopark Železné hory

Vápno se do Závratce vozilo z lomu v Prachovicích. „Prachovice jsou na kopci, bylo tedy nasnadě vybudovat lanovku. Vznikla v roce 1882. V té době to byla jediná lanovka svého druhu v Rakousku - Uhersku. Dřevěné stožáry byly vysoké až dvacet metrů a překvapivá byla i délka lanovky. I když to nevíme zcela přesně, mohla dosáhnout až 5,5 km,“ uvádí Alvarezová.  

„Vozíky s vápencem do Třemošnice sjížděly vlastní vahou. Ty plné v podstatě vytahovaly prázdné koše zpět na kopec. Během jednoho dne tato lanovka dokázala přepravit 100 tun vápence. Z nádraží v Závratci se potom kámen přímo do vápenky ještě musel přepravovat tzv. polní drážkou. Po ní vozy s nákladem tahaly koně.“

Jak se pekl kámen

Přesné datum, kdy začala výroba vápna ve starším z objektů, který je dnes v původním stavu, není známé. „Předpokládáme, že vápenka byla postavená někdy okolo roku 1880. Víme, že vídeňský podnikatel David Berl ji koupil v roce 1890. A přistavěl k ní sousední, menší vápenku. Ta byla zkolaudovaná v roce 1893,“ přibližuje Pavla Alvarezová.

10 fotografií

Šachtová vápenka v Závratci se zavážela shora. To znamená, že dělníci museli tuny kamene dostávat asi do třináctimetrové výšky, aby je nasypali do čtyř komínů. Výtah, kterým vápenec putoval, se zachoval dodnes, stejně jako rampy vedoucí k pecím.

„Od pamětníků jsme zjišťovali, jak byly kusy vápence asi velké. Rozbíjely se prý asi na desetikilogramové bloky, aby s nimi mohli dělníci lépe manipulovat a aby to hlavně fyzicky zvládli,“ dodává Alvarezová. „Tyto kusy kamene se navezly do pece a vrty postupně prohořívaly a posunovaly se dolů. Z vápence, který se rozpálil do ruda, se stávalo vápno a vypálené kusy se potom z pece vyhrabávaly.  Topilo se černým uhlím a ideální teplota v peci se pohybovala okolo 1200 stupňů.“

Račte do komína

V prvním patře expozice vápenictví, v prostoru poblíž topeniště, můžete vstoupit uměle vybudovaným průchodem přímo do komína. Naskytne se vám zajímavý průhled prostorem, kde prohoříval vápenec, což je asi 8 metrů. Celková délka komínů dosahuje asi 14 metrů.  Pece naposledy vyhasly v roce 1960.  V roce 1955 totiž zahájila provoz velká vápenka a cementárna v Prachovicích.

Pohled do expozice vápenictví|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Expozice v Berlově vápence vám přiblíží postup výroby vápna, uvidíte v ní i nástroje, které tehdy dělníci měli k dispozici. Součástí stálé výstavy je i část, věnovaná geologii. Dozvíte se, jaké vlastnosti má vápenec, jaké existují druhy vápence a kde se v Železných horách těžil a dodnes těží. Bez zajímavosti určitě nejsou ani nálezy z kamenolomů, jako jsou třeba trilobiti nebo otisky zkamenělých rostlin.