Historička Němcová: Z dějin zůstaly střípky. Ve výsledku se mohly odehrát jinak

„Radek byl mým nejlepším přítelem, morálním i profesním vzorem. Asi 5 let jsme spolupracovali. Chtěla bych tedy navázat a dokončit to, co jsme spolu začali. Svitavská historie má spoustu bílých míst. Po roce 1945 jsme přišli o německé obyvatelstvo, během války zase o židovské obyvatelstvo. Neměli jsme nikoho, kdo by vzpomínal na ty časy před rokem 45. Je poměrně těžké k tomu nějaké materiály najít. Proto jedním z úkolů je třeba kontaktovat rodiny v Německu anebo v Mexiku a dávat lidem tváře, které známe z kronik.“

K historii oklikou

Monika Němcová se narodila ve Svitavách a po absolvování obchodní akademie pracovala v brněnské advokátní kanceláři. Až později začala studovat Masarykovu univerzitu. „Dějiny mě zajímaly vždycky. Měla jsem pradědu, který byl v odboji, v Pardubicích ho věznili. Pomalu jsem si došla k vlastnímu příběhu a když jsem se přestěhovala do Brna, tak jsem se strašně ráda vracela domů. Najednou jsem objevovala krásy města, které jsem do té doby neviděla a brala jsem je jako samozřejmost. Toužila jsem se o nich dozvědět víc. Takhle nějak to začalo právě po boku Radka Fikejze.“

Čtěte také

PARDUBICE

Lesníci a hajní v odboji

Specializuje se hlavně na dějiny 20. století. Její bakalářská i diplomová práce pojednávají o druhé světové válce a odbojové činnosti v nedaleké České Třebové a okolních vesnicích. „Pro Třebovou to je velmi citlivé téma. Byla tam mládežnická skupina, která skončila někde v Německu na popravišti. Málokdo se tomu kvůli té citlivosti věnoval. Toužila jsem poznat přátele mého pradědy i jeho samotného. Proto jsem se vrhla do zkoumání.“

Němcová si myslí, že z dějin zbyly střípky, na které můžeme nějakým způsobem nahlížet. „Ale je to jenom náš pohled na ty skutečnosti. Ve výsledku se mohly odehrát trochu jinak, než dneska víme.“

Živá heydrichiáda

Od roku 2020 působila Němcová ve Vojenském historickém ústavu v Praze. Zároveň spolupracovala na podobě nového Památníku Zámeček v Pardubicích. „Oslovil mě pan doktor Kyncl. Konzultovali jsme různé věci v expozici. Měla jsem zkušenost s tématem i s prostory. Díky práci pro Národní památník hrdinů heydrichiády jsem věděla, na co se lidé ptají, co je nejvíc zasáhne.“

Památník na místě popraviště z dob druhého stanného práva v červnu 1942 představuje osudy obětí. „Zpracovávali jsme je vůbec poprvé takhle komplexně. Část ze 194 obětí neměla s odbojem a s lidmi kolem vypálených Ležáků žádnou souvislost. Byli tam lidé od elity až po dělníky. Mnohdy to bylo na udání.“

Historička Monika Němcová taky v novém filmu Stříbrné requiem komentuje některé natočené scény. „Je to takové dokudrama. Pan režisér Mazánek si vybral odborníky na daná témata. Film se bude poprvé promítat přímo v Ležákách přesně 80 let po jejich vypálení, tedy 24. června 2022. Zároveň poběží v České televizi. Mám radost, že se povědomí rozšiřuje do všech sfér naší společnosti. Můžeme hledat nějaké morální vzory, brát si poučení a je strašně dobře, že se o tom dneska mluví.“