Horní a Dolní Čermnou rozdělila hráz rybníka i víra jejich obyvatel

20. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kouzelná krajina nad Horní Čermnou láká k vycházkám i projížďkám

Ještě před sto lety byla Čermná  jedinou vesnicí. Na Horní a Dolní se rozdělila kvůli délce a zčásti i kvůli víře.  Natrvalo Čermnou rozdělila sudetská hranice na podzim 1938, která vedla středem vesnice po hrázi rybníka.

Čermná byla před válkou českou obcí s minimálním počtem německých obyvatel. Přesto se po záboru Sudet její horní část ocitla na německém území.

V Horní Čermné žili a stále žijí stoupenci evangelické víry. V obci stojí evangelický kostel s farou a dva hřbitovy, jeden evangelický a jeden českobratrský. Že to evangelíci neměli lehké ani po vyhlášení tolerančních patentů dokazují události, které provázely právě založení hřbitova. Prvního pohřbeného evangelíka totiž místní katoličtí horlivci v noci vykopali a jeho opětovnému uložení do země musely asistovat úřady.  

Farář Jakub Keller z Horní Čermné.

Toleranční patent z roku 1781 zajišťoval evangelíkům svobodu v jejich víře, aby si ale mohli postavit kostel a mít svého faráře musela čítat komunita buď 100 rodin, nebo 500 duší. Takových čísel evangelíci v Čermné nedosahovali a tak se museli spojit s německou komunitou v Čenkovicích. Ani tak jich nebyl dostatek, navíc museli čelit velké nevoli svých katolických sousedů. Nakonec se vypravili až do Vídně a vyžádali si osobní audienci u samotného císaře Josefa II. Ten je přijal a poté, co mu slíbili, že budou sami vydržovat svého duchovního, dal svolení k vzniku evangelického sboru helvetského vyznání.

Kopjafa vzpomíná na první maďarské faráře, kteří přišli mezi evangelíky do Čermné

Kopjafa stojí u kostela

Po toleranci evangelické víry chyběli v českých zemích faráři. Vypomoci přicházeli duchovní z Maďarska (z Uher), o kazatele žádala uherskou církev sama rakouská vláda. Problémem byla jazyková bariéra těchto farářů. Na místě a za pochodu se museli učit česky. Což přinášelo mnohdy veselé situace, o kterých se dodnes v Čermné vypráví. Třeba o tom, jak při pohřbu farář lovil česká slovíčka a nad rakví vážně pronesl větu: "Ukládáme tuto mršinku do země." Dozajista tenkrát rozesmál nejednoho truchlícího.

Vzpomínka na první čtyři maďarské faráře je uchována ve spodní části dřevěné kopjafy, kde jsou vyryta jejich jména. Uprostřed asi třímetrového sloupu je pak nápis "Přijď a pomoz nám." Pomník vytvořil maďarský umělec Géza Nagy, který pochází z protestantské komunity na slovensko-maďarské hranici.

Sirotčinec v Čermné

Na českobratrském hřbitově v Horní Čermné je pochován i Wilhelm Hartwig. Původně byl do kraje vyslán jako misionář Jednoty bratrské, který měl získávat nové ovečky. Ale po příchodu do Čermné, kde získal učitelské místo, založil sirotčinec. Byla to jeho osobní aktivita, od které se Jednota bratrská zprvu distancovala. Když ale viděla, jak prospěšný a úspěšný projekt to je, začala zakládat podobné sirotčince i v dalších místech, a to jak pro chlapce, tak pro dívky. Dětský domov v Čermné fungoval s válečnými přestávkami až do léta 2020, tedy více než 150 let.

Kaplička na českobratrském hřbitově v Horní Čermné

Bratři z Rixdorfu

Ještě před uznáním helvétské víry byli její stoupenci pronásledováni a proto často opouštěli své domovy i svou vlast a odcházeli do svobodných krajů. Také Čermná zažila na počátku 18. století několik uprchlických vln. Během jednoho takového exodu odešlo z vesnice najednou 70 rodin. Mířili do Rixdorfu, kde založili českou vesnici. 

Po stopách exulantů z Čermné do Rixdorfu

Dnes už je součástí Berlína, zachovaly se české názvy ulic a historii toho místa připomíná i malé muzeum.

Po stopách exulantů z Čermné do Rixdorfu se vydalo několik nadšenců z Horní Čermné. 400 kilometrů si rozdělili na dvě etapy. Stejně jako jejich předci před třemi sty lety skončili první etapu v Gerlachsheimu. Tenkrát se tam uprchlíci skoro na rok usadili, jejich pobyt připomíná kostel, který nevyužívaný v Gerlachsheimu dodnes stojí. 

Zastávka na půli cesty do Rixdorfu, kde se i exulanti na jeden rok usadili
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová