Jindřich Kravařík dělá lidem život sladší
Zemědělský inženýr Jindřich Kravařík pracoval dlouhá léta v žampionárně. Na sklonku roku 1989 se ale v holandských pěstírnách přesvědčil, že jeho obor neobstojí v evropské konkurenci, a dal se raději na cestu vlastního podnikání. S obchodním partnerem koupil cukrárnu v Přelouči a začal péct dorty a vyrábět svoje zákusky.
Cukrárna byla na pěkném místě v centru Přelouče, ale neměla vlastní výrobnu. Jindřich Kravařík chtěl ale péct vlastní dorty a prodávat vlastní zákusky. Přistavěl proto k prodejně i malou výrobnu a vybavil ji na svou dobu moderním zařízením. Chybět nesměly ani velké lednice a chladící boxy.
Cukrárna se stala vyhlášenou nejen prodejem tradičních zákusků jako jsou věnečky, bombičky či punčové řezy, ale také nabídkou nových cukrářských kousků pannacott, ovocných dortů či bezlepkových specialit.
Chloubou této cukrárny jsou ručně pletené vánočky, které kynou v díži a na vále. Jsou v nich poschovávané rozinky a hřbety mají plné mandlových lupínků. Kravaříkovi cukráři je pečou celý rok, mimo Velikonoc, kdy je na pár dnů nahradí mazance.
Třicet let v jedné cukrárně
Přestože Jindřich Kravařík tak razantně změnil obor, vydržel v cukrárně 30 let. A vydrželi s ním i někteří z jeho původních zaměstnanců. Dnes u něho peče cukroví, dorty a zákusky až sedm cukrářů, podle období a zájmu zákazníků.
Jindřich Kravařík si zakládá na kvalitní ruční výrobě a používání živočišných tuků: "Používáme jenom živočišnou šlehačku a podobně s ořechy, používáme jen lískové a vlašáky." Kravaříkovi cukráři pečou denně vlastní korpusy a do zákusků si míchají vlastní krémy.
Když Jindřich Kravařík otevře dveře chladícího boxu, nevíte, kam se dívat dříve. Je to slast pro oči a muka pro chuťové pohárky. Zákusky ale v chladícím prostoru nezůstávají dlouho, v bílých krabicích si je odnáší zákazníci. Protože v Přelouči si lidé umí život osladit.
Související
-
Miroslava Tyče fascinuje každý lidský příběh
Miroslav Tyč je dokumentaristou Paměti národa. Zachycuje příběhy lidí, které se odehrály v kulisách dějin dvacátého století.
-
Legionář František Bobek správcuje v Zámečku
Československá obec legionářská šestým rokem vlastní a opravuje Larischovu vilu v Pardubicích, které se pro její honosnost říká Zámeček.
-
Jiřina Duchoslavová chtěla péct aspoň loupáčky
Za svobodna se Jiřina Duchoslavová jmenovala Smékalová. Rodinné pekařství znala už jen z tatínkova vyprávění.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.
moderátor Jan Pokorný
Tata a jeho syn
Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.
