Kde stávaly v Pardubicích mlýny a kde měl svou továrnu Baťa?

Víc než před sto lety teklo dnešní Sukovou třídou a náměstím Republiky jedno z ramen Chrudimky, které chránilo město od západu. Ta byla ale za hradbami. Přímo do centra pak vodu přiváděla městská strouha z kanálu Halda.

Chrudimka místo silnice na Sukově třídě|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

Pozůstatek z ní je možné do dnešních dnů spatřit na Wernerově nábřeží. Tam ale dnes chybí dva mlýny, obecní a především císařský, kteří postavili Pernštejni někdy po roce 1501. A umělý kanál byl také potřeba proto, že pardubické řeky měly malý spád nebo naopak bývaly při povodních nevyzpytatelné.

Městská struha a spor mlynářů

Voda v městské struze byla důležitá i proto, aby bylo soběstačné v případě obléhání. Císařský mlýn sloužil ale i stovky let po pernštejnském bankrotu. V novodobých dějinách pak vlastnila mlýn třeba rodina slavného pardubického starosty Bubeníka, po němž jsou pojmenovány Bubeníkovy sady.

Je ale také památkou na vleklé spory, při nichž se Pardubice propíraly i v celostátním tisku. Císařský mlýn měl totiž odjakživa přednost před ostatními a na rozdíl od nich si mohl brát vodu kdykoli, zatímco na ostatní se pak třeba nedostalo.

Mlýn tu stával zřejmě už někdy od prvních let 16. století, zůstala jen zeď|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Sláva císařského mlýna je ale dávno pryč, městská struha zmizela. Chrudimku nahradila velká silnice a po císařském mlýnu zůstala jen malá památka, jediná zeď a na ní portál.

Další pardubické mlýny jsou na tom ještě hůře, nezůstalo z nich vůbec nic. Třeba mlýn Valcha, který stával na dnešní Sukově třídě naproti zimnímu stadionu, byl významný i proto, že ho vlastnila také rodina Pernerova a její neslavnější člen, Jan Perner, stavitel železniční dráhy, v něm na následky zranění roku 1845 zemřel.

Baťova továrna a brod přes Labe

Mlýn Valcha má ale i jinou slavnou osobnost, se kterou se pojí. Je jím Tomáš Baťa, který v něm kolem roku 1913 zřídil továrnu na výrobu obuvi. Rozšířit se mu ji ale nepodařilo, když mu tehdejší pardubičtí radní nepovolili odkup nevyužitých dělostřeleckých dílen, a také proto, že brzy přišla 1. světová válka.

Než přišlo zdymadlo a lávka pro pěší, bylo tu několik desítek mostů a před nimi brod|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Výrobu obuvi ale nakonec ve městě jeho zastupitelé chtěli. Dokonce při průmyslové škole na dnešním náměstí Legií zřídili obuvnické dílny. Tam se měli učit nejen studenti, ale také váleční invalidé z místního lazaretu. Výroba obuvi se nakonec v Pardubicích ale nijak plně nerozvinula.

Zatímco o existenci Baťovy továrny v Pardubicích se toho tolik neví, pardubické zdymadlo zná asi každý, kdo ve městě třeba jen krátce žije. Pouze málokdo ale tuší, jak poutavá je historie tohoto místa a jak moc jí šly dějiny. Někde totiž kolem něj býval v nejstarší historii města brod, tedy jediný možný přístup přes Labe v okruhu několika desítek kilometrů. Dokonce prý zřejmě za jeho přechod vybírali páni z Pardubic za přechod poplatek. A možná právě proto vznikl v Pardubicích nedaleko zámek, který měl toto místo chránit.