Kdo za to může?
Sedím u počítače, dělám korektury a najednou mi pípne esemeska. „Míšo, jak jsi chtěla poslat moji erotickou fotku, platí to pořád? Ahoj. Marek.“ Že bych musela vidět erotickou fotku nějakého Marka, to tedy ne, ale miluju mobilní omyly! A esemesku mi už dlouho nikdo omylem neposlal! A tak jsem hbitě odepsala.
„Míša nejsem. A nemusím se koukat na cizího pinďoura, když se můžu podívat na svýho.“
Jak jste poznali, zahrála jsem si na chlapa a myslela jsem, že budu mít od neznámého Marka pokoj. Přece nebude posílat svoji erotickou fotku chlapovi? Ale za chvíli mobil pípl podruhé, a co myslíte, že mi přišlo? Fotografie, na které bylo něco, za co by se žádný chlap stydět nemusel!
V první chvíli jsem mu chtěla odepsat, a tímhle se chlubíš?, ale hned jsem se napomenula. Nebuď na něj zlá. Tenhle Mareček má určitě komplexy, když posílá svoje hanbaté fotky na všechny strany! A tak jsem mu poslala povzbudivou esemesku.
„Kamaráde, tebe bych doma se svojí ženou nenechal.“ Byla jsem spokojená, ale v tu chvíli mobil pípl potřetí!
„Nechceš mi poslat svojí fotku?“
Cože?! To myslí vážně? Odpověděla jsem mu přece jako chlap! To chce poslat fotku chlapa? Neodepsala jsem a po deseti minutách pípl mobil počtvrté!
„Nebo se stydíš?“
Naštvala jsem se. Tak to ne, chlapečku. To ne! Já ti zvednu sebevědomí a ty, místo abys mi poděkoval, budeš pořád otravovat?
Moje poslední esemeska byla tedy naprosto jednoznačná!
„Už mi dej pokoj! Nahazuju se zeťákem barák. Mám jiný starosti, než si fotit pinďoura!“
Když si chudák Marek představil špinavého, sedřeného šedesátníka, jak maká na lešení se zeťákem, přešla ho na erotické fotky chuť a konečně mi dal pokoj...
Večer jsem udělala výbornou večeři, můj muž otevřel lahvinku, koukali jsme spolu na film, a když jsem šla kolem desáté do koupelny, významně jsem se zavlnila ve dveřích ložnice a zamávala na svého muže noční košilkou.
Než jsem se začala sprchovat, ozval se za dveřmi jeho hlas.
„Miláčku, máš telefon. Volá ti máma. Mám to vzít?“
„Vem to, zlatíčko!“
Během minuty se dveře koupelny otevřely tak prudce, až jsem se lekla. Co se děje, proboha? A dělo se!
Moje zlatíčko stálo mezi dveřmi jako bůh pomsty a vytřeštěně koukalo do mého mobilu…
Související
-
Irena Fuchsová: Hoří! Opusťte hotel!
Procházeli jsme se s Markem po vánoční Praze a mě najednou napadlo, že teď je nejvhodnější chvíle zeptat se na to, na co myslím už od léta, kdy jsme spolu začali chodit!
-
Irena Fuchsová: Jak vypadá štěstí
V srpnu 2008, v úterý, den před odjezdem z klimkovických lázní u Ostravy, jsem si odpoledne sbalila a pak jsem se šla podívat na minigolf, kde soutěžilo pět mých kamarádů.
-
Irena Fuchsová: Já jsem totiž nešťastně ženatý
Procházela jsem vagonem a hledala kupé, kde bude alespoň trochu volno a našla jsem. U dveří seděla žena, u okna muž, oba kolem čtyřicítky, ale nepatřili k sobě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
