Kolínské ráno s kanalizací

Když jsem nedávno nastoupila na kolínském Zálabí do ranního autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje asi čtyřicetiletá kanalizace. Nebyla to žena. Byla to opravdu kanalizace.

Mluvila s kamarádkou a každé její třetí slovo by se muselo vypípnout. Představte si slova, týkající se pohlavních orgánů, vyměšování, vulgárních výrazů pro vyjádření IQ kolegů, příbuzných, kamarádů a to vše v rychlém sledu se opakující, jednou, dvakrát, třikrát...

Na poslední zastávce před nádražím čekala skupinka dvanácti pětiletých dětí se svými učitelkami. Jedou na plavečák, řekla jsem si a obdivovala jsem čtyři mladé ženy, které děti rychle a bezpečně rozsadily kolem sebe na volná místa. I naproti mně přistála jedna holčička a vedle ní si sedla jedna z učitelek. Holčička měla rozzářené oči, a když se autobus rozjel, nadšeně koukala ven a vypadala šťastně.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že kanalizace celou tu dobu, co učitelky s dětmi nastupovaly, sice pořád telefonovala, ale na pět vteřin přestala, to když vedle ní učitelky posazovaly dvě děti a před ní také dvě a tak kanalizace seděla obklopená pětiletými dětmi a po pěti vteřinách, kdy nemluvila, začala přesně tam, kde skončila. Zopakovala jméno svého kolegy, nazvala ho pánským přirozením a jeho kolegyni nazvala přirozením dámským.

Stačilo deset vteřin a holčička naproti mně se už neusmívala a její oči už také nebyly rozzářené. Učitelky si začaly něco šeptat a kolem nich a kolem dětí stále létala slova, týkající se pohlavních orgánů, vyměšování, vulgárních výrazů pro vyjádření IQ kolegů, příbuzných, kamarádů a to vše se neustále v rychlém sledu opakovalo.

Nenápadně jsem se otočila na kanalizaci a z toho, co jsem viděla, mi bylo jasné, že cokoli říkat nebo dokonce napomenout, by bylo zbytečné a možná i nebezpečné.

Kanalizace totiž telefonovala už deset minut, ale na druhém konci telefonu pravděpodobně nikdo nebyl.

Prasklá a sjetá kanalizace, tak by se tahle situace dala nazvat. A vsadím se, že sjetá kanalizace bude se mnou vystupovat na nádraží!

Podobně vyhodnotily tuhle situaci pravděpodobně i učitelky a snažily se s dětmi mluvit, aby je kanalizace zasáhla co nejméně, což se jim tak úplně nepodařilo, ale jejich snaha byla dojemná.

Na nádraží jsem vystoupila a šla jsem ke vchodu do haly. Jak jsem předpokládala, kanalizace vystoupila se mnou, a i když mohla jít jinudy, šla nalepená vedle mě a pořád telefonovala.

Telefonovala i v hale, telefonovala, když čekala u okénka pokladny, přestala, aby řekla, kam chce jízdenku, a pak telefonovala dál. Slova, týkající se pohlavních orgánů, vyměšování, vulgárních výrazů pro vyjádření IQ kolegů, příbuzných, kamarádů, a to vše se neustále v rychlém sledu opakovalo, s tím rozdílem, že kulisy autobusu se změnily na kulisu nádražní haly.

Koukala jsem, kam jde, a zjistila jsem, že šla domů. Šla tam, kam patří. Šla na WC.

Spustit audio

Související

  • Irena Fuchsová: Trolejbusová loterie v Pardubicích

    Nedávno jsem přijela vlakem z Kolína do Pardubic, abych natočila další díly pořadu Když vypráví nápověda. Moje cesta byla tentokrát velmi, ale velmi komunikativní!

  • Kouzelný vlak

    První ženu jsem potkala v pantografu, na trase Pardubice - Kolín - Praha, asi před dvaceti lety. Když jsem v Kolíně nastoupila, okamžitě jsem si jí všimla!

  • Vlak do stanice Šťastné stáří

    Mluví se o šťastném stáří ve dvou, které bude odměnou za celoživotní toleranci, ústupky a pochopení pro chyby či zájmy partnerů. Ale nemluví se o šťastném stáří, kt...