Lesy jsou vymetené, přiznává mykoložka. Houby nezmizí, ale čekají nás jižnější druhy

5. srpen 2022

Letošní sezóna pořádně zkouší nervy houbařů. Zatímco někde už měli žně, jinde na příchod stále čekají.

„Už jsme i na Pardubicku mohli, koncem května a potom v červenci, dokonce i hřibovité houby potkat. Ale teď je napříč republikou pusto prázdno, lesy vymetené,“ říká mykoložka Tereza Tejklová. Na vině je především dlouho trvající sucho.

Horká léta a oteplující se klima ale nemohou ohrozit houby natolik, že by z lesů úplně zmizely. „Houby rostou i v jižní Evropě, jsou to třeba jiné druhy. Některé, které jsou u nás vzácné, jsou tam hojnější a zase tam nerostou houby, které jsou chladnomilnější. Ale že by houby zmizely plošně, to se určitě nestane,“ ujišťuje Tereza Tejklová.

Mrazit, či nemrazit

„Celé roky se vedou diskuze, zda houby podusit, respektive tepelně upravit před zmrazením, a nutné to není. Lepší je podusit, když potřebujeme ušetřit místo. Protože tím velmi zredukujeme objem. U přemrznutí jde o něco jiného. Zamrazené houby jsou zmrzlé jednou a my je hned potom zpracováváme. V lese často dochází k opakovanému zmrznutí. Ono není problém nasbírat houby po jednom mrazu. Ale když mrzne už delší dobu, tak nevíme, kolikrát zmrzly a tam už nastává rozklad bílkovin a to je to, co by nám mohlo ublížit,“ vysvětluje Tereza Tejklová.

Mykoložka Tereza Tejklová v lese na lovu beze zbraní

Co neznám, nesbírám. To je pravidlo, které je potřeba neustále opakovat. Pokud v lese houby ochutnáváte, například holubinky nebo některé hřibovité druhy, vždy ochutnaný kousek vyplivněte. Těm, které neznáte, se vyhněte úplně.

„U muchomůrky zelené stačí pro dospělého člověka půl klobouku, aby nastala smrtelná otrava. A potom máme nejzákeřnější houbu, což je pavučinec plyšový, který je také velmi jedovatý. U něj otrava nastává s odstupem až několika dnů. Následky bývají dost fatální, tam nastává rozklad jater, ledvin, není to nic příjemného. Časté otravy jsou muchomůrkou tygrovanou, která se snadno splete s růžovkou, nebo šedivkou, ale tam to většinou na umření není,“ říká Tereza Tejklová.

Předpověď houbaření

Český hydrometeorologický ústav před časem představil mapu pravděpodobnosti růstu hub. „Do jisté míry se to předpovědět dá. Oni pracují s několika modely, zahrnují do toho srážky. My jsme se na ni před chvílí dívali a ta mapa je teď velmi, velmi smutná. Jsou tam asi dvě místečka, kde by ta pravděpodobnost byla větší. Určitě se podle toho do jisté míry řídit dá. Je to lepší, než jezdit úplně naslepo. Nicméně, může tam být oblast, kde rostou, i tam se vám ale může stát, že zastavíte u lesní cesty a nebude tam ani prašivka a popojedete o dvě cesty dál a nasbíráte košík.“

Hledat houby ale nemusíte jen podle mapy. „Jsou druhy, které jsou vázány na určité dřeviny. Třeba modřín, tam byste mohli potkat klouzky. Pokud budete mít břízky a vyšší trávu, tam se můžete podívat po kozácích, křemenáčích a třeba bedlách. Určitě nás může vést, když vidíme suchý mech. Když i ten je hodně suchý, tak tam není vlhko a tam šance není. Říká se, že muchomůrka červená roste často spolu s hřibem smrkovým,“ dává své tipy Tereza Tejklová.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.