Mlýnský kámen, Tereziánský háj a další pověsti z okolí Proseče

Východně od Pasek u Proseče je místo, kterému se říká U Salavy. Podle starých kronik mu dal název středověký klášter. Po zřejmě pouze roubené stavbě z 12. století už nezůstalo nic. Kromě názvu a pověstí. V některých z nich se píše, že byl klášter vypálen.

9 fotografií

Skutečnost by mohla být ale jiná. A napoví víc právě ona Salava.  Jde možná o zkomoleninu německého Sellau, tedy Želiv. A poukazuje na událost, kdy museli klášter v Želivi na Pelhřimovsku benediktínští mniši opustit. A než se jim podařilo dostavět Podlažický klášter, část z nich si postavila provizorní nedaleko, právě uprostřed lesů u Proseče. A poté, co už tento objekt nepotřebovali, opustili ho a klášter zpustnul, až zmizel docela. Zůstalo jen jeho jméno.

Budislavský mlynář a mlýnský kámen

Obrovský mlýnský kámen s ještě větším dřevěným křížem uvidí ti, co se vydají lesní pěšinou z Pasek do Budislavy. Pověst jeho umístění uprostřed lesů vysvětluje tragickým příběhem mlynáře, kterého vrchnost velmi krutě potrestala za to, že kradl v jejích lesích dřevo. Musel z mlýna v Budislavi nést na zádech tento obrovský mlýnský kámen až na místo krádeže. Dokázal to, pak ale padl vysílením a zemřel. Zůstal po něm kámen, na který později umístili dřevěný kříž na památku této události.

Mlýnský kámen uprostřed lesů tam měl kdysi na příkaz vrchnosti donést nebohý mlynář|foto: Šárka Rusnáková

Pověst ale nevysvětluje dva letopočty, které na kameni jsou. Příběh se měl údajně odehrát v roce 1740, v době, kdy nastoupila na trůn Marie Terezie. Na mlýnském kameni je ale letopočet 1749 a 1880. Záhada se ale vysvětlit dá, když se právě zaměříme na události týkající se české státnosti. V roce 1797 přišli čeští občané o velkou část práva tím, že zanikla česká dvorská kancelář. No a v roce 1880 zase jistá práva nabyli, když se zákonem zrovnoprávnila čeština s němčinou v úřední styku. Tato data tak mohou zkrátka připomínat boj našeho národa o vlastní identitu.

Tereziánský háj a Posekanec

Že se v lesích na Prosečsku mohlo dít něco zvláštního, o tom vypovídá třeba dvacet stromů v místě zvaném Tereziánský háj. Jsou vysazeny do kruhu a tvoří tím uprostřed jakési volné prostranství, které může napovídat, že se tam někdo scházel. Třeba ti, kteří tajně chodili praktikovat do lesů v době rekatolizace své náboženství. Anebo je tam, jak vypráví pověst, vysadil císař Josef II, který byl v kraji na inspekční cestě a zatoužil po manželce majitele tamního panství hraběte Chamaré, Terezii. Na památku této události pak také nechali pojmenovat celý háj nových stromů jako Tereziánský.

Tereziánský háj a dvacet stromů vysazených do kruhu|foto: Šárka Rusnáková

V okolí Proseče je i řada dalších míst se zajímavým názvem. A v některých případech je jejich původ těžké dohledat. To se netýká Posekance, který evidentně odkazuje na nějaké posekané místo, mýtinu. Tamtudy vede také tzv. Huťácká cesta. Ta zase odkazuje na kdysi velmi prosperující sklářskou huť, ke které vedla. A podle pověsti sídlil v rybníčku vedle ní zlomyslný vodník. Ten prý sklářům vracejícím se do práce rád podrážel nohy. Bylo to ale pouze tehdy, když šli tudy cestou z Proseče z hospody. To taky mnohé vysvětluje.