Pánové, víte, co máte společného s lovci mamutů?

Nevíte! Vsadím se, že nevíte, ale máte toho společného hodně, moji milí posluchači! Hodně! Třeba útěky za prací od svých žen a dětí. I lovci mamutů se vymlouvali, že musí na mamuty!

Za druhé nevíte, co všechno vaše žena doma dělá! A to lovci mamutů také nevěděli!

A za třetí, čekáte, že vás žena a děti budou při návratu vítat, protože i lovce mamutů jejich ženy a děti vítaly, i když třeba žádného mamuta nepřitáhli...

Vsadím se, že ty známé ďoury na mamuty, přikryté větvemi, na které mamuti šlápli a do ďoury se propadli, vymyslely ženy. Už totiž měly dost toho, že se jejich muži každou chvíli vytratí na lov mamutů, a jsou pryč dlouhé týdny, zatímco ony mají na starosti celý tábor, hlavně oheň, protože děti potřebují jíst a nesmí jim být zima, stejně jako nesmí být zima starým lovcům mamutů a jejich družkám!

Ženy měly prostě plno práce a do toho denně čekaly, kdy konečně uslyší z lesa řev a jejich flákači se konečně vrátí domů a budou čekat, že jim celý tábor připraví slavnostní ovace, a budou se vyhřívat u ohně a budou jíst a jíst a budou celé dny spát a spát...

Dovedete si představit, co to pro ženy lovců mamutů bylo, když nevěděly, KDY se jejich chlapi vrátí?! Víte, co to je, každodenní čekání? Nejistota? To je hrůza! Žena současná i žena lovce mamutů, prostě POTŘEBUJE vědět, kdy se muž vrátí domů!

A tak ženy lovců mamutů, vymyslely již zmíněné, ďoury na mamuty.

A hned věděly, když jejich flákači půjdou k ďouře u řeky, že dřív jak za čtyři dny se nevrátí. A stejně dobře věděly, že když půjdou k ďouře u skály, kam si mamuti chodí drbat záda a při té příležitosti občas některý z nich  do ďoury na mamuty, spadne, tak jim to bude trvat dokonce deset dnů! Měly konečně jistotu návratů svých mužů – lovců mamutů a byly spokojené. A lovci mamutů si nakonec také zvykli. Bylo pro ně pohodlnější, přijít k ďouře a najít v ní mamuta, než mamuta hledat a nota bene nevědět, KDE ho hledat!

A ti, co se nechtěli vracet domů takhle brzy, ti se dobrovolně hlásili na hloubení ďour. Práci s hloubením si šetřili, nikdo je nekontroloval, zásobu jídla měli, domů se vrátili, kdy chtěli, prostě to pro ně byla příjemná dovolená u ďoury. Ano. Tak jako vy, pánové, jezdíte na montáže, na služební cesty nebo lovit ryby do Norska, tak lovci mamutů chodili na ďoury.

A že lovci mamutů nevěděli, co všechno jejich ženy musí dělat, zatímco oni mají na starosti jenom mamuty? Prosím vás, a jak by to asi věděli, když nebyli doma? Ani vy to, pánové, nevíte! A pokud si myslíte, že nevím, co říkám,  jste na omylu! Vím to moc dobře, protože jednoho typického lovce mamutů mám doma. Tady je jeden důkaz za všechny:

 Vyšlo mi třiatřicet knih. Pan Fuchs neví, kdy jsem je psala a nečetl ani jednu. A když ode mě novou knihu dostane, řekne, to zase budu mít čím podkládat skříně...

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?