Pánové, víte, co máte společného s lovci mamutů?

Za druhé nevíte, co všechno vaše žena doma dělá! A to lovci mamutů také nevěděli!

A za třetí, čekáte, že vás žena a děti budou při návratu vítat, protože i lovce mamutů jejich ženy a děti vítaly, i když třeba žádného mamuta nepřitáhli...

Vsadím se, že ty známé ďoury na mamuty, přikryté větvemi, na které mamuti šlápli a do ďoury se propadli, vymyslely ženy. Už totiž měly dost toho, že se jejich muži každou chvíli vytratí na lov mamutů, a jsou pryč dlouhé týdny, zatímco ony mají na starosti celý tábor, hlavně oheň, protože děti potřebují jíst a nesmí jim být zima, stejně jako nesmí být zima starým lovcům mamutů a jejich družkám!

Ženy měly prostě plno práce a do toho denně čekaly, kdy konečně uslyší z lesa řev a jejich flákači se konečně vrátí domů a budou čekat, že jim celý tábor připraví slavnostní ovace, a budou se vyhřívat u ohně a budou jíst a jíst a budou celé dny spát a spát...

Dovedete si představit, co to pro ženy lovců mamutů bylo, když nevěděly, KDY se jejich chlapi vrátí?! Víte, co to je, každodenní čekání? Nejistota? To je hrůza! Žena současná i žena lovce mamutů, prostě POTŘEBUJE vědět, kdy se muž vrátí domů!

A tak ženy lovců mamutů, vymyslely již zmíněné, ďoury na mamuty.

A hned věděly, když jejich flákači půjdou k ďouře u řeky, že dřív jak za čtyři dny se nevrátí. A stejně dobře věděly, že když půjdou k ďouře u skály, kam si mamuti chodí drbat záda a při té příležitosti občas některý z nich  do ďoury na mamuty, spadne, tak jim to bude trvat dokonce deset dnů! Měly konečně jistotu návratů svých mužů – lovců mamutů a byly spokojené. A lovci mamutů si nakonec také zvykli. Bylo pro ně pohodlnější, přijít k ďouře a najít v ní mamuta, než mamuta hledat a nota bene nevědět, KDE ho hledat!

A ti, co se nechtěli vracet domů takhle brzy, ti se dobrovolně hlásili na hloubení ďour. Práci s hloubením si šetřili, nikdo je nekontroloval, zásobu jídla měli, domů se vrátili, kdy chtěli, prostě to pro ně byla příjemná dovolená u ďoury. Ano. Tak jako vy, pánové, jezdíte na montáže, na služební cesty nebo lovit ryby do Norska, tak lovci mamutů chodili na ďoury.

A že lovci mamutů nevěděli, co všechno jejich ženy musí dělat, zatímco oni mají na starosti jenom mamuty? Prosím vás, a jak by to asi věděli, když nebyli doma? Ani vy to, pánové, nevíte! A pokud si myslíte, že nevím, co říkám,  jste na omylu! Vím to moc dobře, protože jednoho typického lovce mamutů mám doma. Tady je jeden důkaz za všechny:

 Vyšlo mi třiatřicet knih. Pan Fuchs neví, kdy jsem je psala a nečetl ani jednu. A když ode mě novou knihu dostane, řekne, to zase budu mít čím podkládat skříně...