Největší kamarádka
Kdysi dávno, když se ještě ve vlacích povídalo, jsem seděla v kupé s dvojicí kolem čtyřicítky, a on se jí zeptal, kdo je její největší kamarádka. Dáma se zamyslela a pak mu s ironickým úsměvem odpověděla. „Největší kamarádka je moje kabelka,“ a kývla k nádherné, velké, hnědé a kůží vonící kabele, která se rozvalovala vedle ní stejně královsky, jako se rozvaluje lev vedle své lvice.
V duchu jsem s ní souhlasila, i když se někomu může zdát její vyznání cynické.I moje kabelka je totiž moje největší kamarádka. Je se mnou denně, ví o každém mém kroku, slyší všechno, co říkám, vidí, komu to říkám, ví, co si myslím, protože často v její přítomnosti myslím nahlas, jsme prostě jedno tělo a jedna duše.
Každou svoji kabelku bych měla nejraději napořád, ale protože ji tahám denně, pokaždé neúprosně přijde čas, kdy si prostě musím koupit jinou kamarádku - kabelku.
Ale pozor! Staré kamarádky - kabelky nevyhazuju. Jsou poschovávané všude možně, a když je občas, při hledání něčeho jiného, objevím, nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsme spolu byly denně.
Koupit si novou kabelku, chce čas, chuť, pohodu a vnitřní těšení se. V mých krásných sedmdesáti letech už přesně vím, jakou kabelku potřebuju, a když si tu novou přinesu domů, jenom do ní přendám věci ze staré kamarádky - kabelky, a je to. A víte, co je vůbec nejlepší? Když si s kabelkou sedne i peněženka, nedělají si naschvály a stanou se z nich kamarádky! To jsme potom tři holky - kamarádky, které táhnou za jeden provaz a je nám spolu dobře, někdy dokonce i několik let!
A pokud si myslíte, že jsem bez kamarádek, obklopená pouze torzy starých kabelek a rozbitých peněženek, musím se ohradit.
Mám kamarádky. Ale stejně jako se nemají kabelky kupovat ve stresu, ale musí se vybírat pečlivě a s rozmyslem, stejným způsobem si vybírám kamarádky. Tak jako chodím kolem vyhlédnuté kabelky a váhám s nákupem, někdy i vejdu do prodejny a kabelku si vyzkouším před zrcadlem a pečlivě studuju, jaký má vnitřek, kolik má kapsiček, jak velký je úložný prostor - podobně si vybírám i kamarádky. Kabelka vybraná ve spěchu a bez přemýšlení, stejně jako kamarádka vybraná ve spěchu a bez přemýšlení, nevydrží dlouho…
Když o tom tak přemýšlím, ano, nemám sice hodně kamarádek, ale s těmi, které mám, bych bez rozmýšlení jela na dovolenou, a na dovolenou, jak všichni víme, nejezdíme jen tak s každým...
A protože na dovolenou s námi jezdí i naše kabelky, dávám dámě z kupé, poslední kladné razítko.
Ano, souhlasím s vámi, madam! Největší kamarádka je moje kabelka. Howgh.
Související
-
Irena Fuchsová: Pantograf
Když jsem byla malá a řeklo se minulé století, měla jsem pocit, že se mluví o pravěku a nenapadlo mě, že někdy budu říkat, že jsem se narodila v polovině minulého století.
-
Kouzelný vlak
První ženu jsem potkala v pantografu, na trase Pardubice - Kolín - Praha, asi před dvaceti lety. Když jsem v Kolíně nastoupila, okamžitě jsem si jí všimla!
-
Vlak do stanice Šťastné stáří
Mluví se o šťastném stáří ve dvou, které bude odměnou za celoživotní toleranci, ústupky a pochopení pro chyby či zájmy partnerů. Ale nemluví se o šťastném stáří, kt...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.