Největší kamarádka

Kdysi dávno, když se ještě ve vlacích povídalo, jsem seděla v kupé s dvojicí kolem čtyřicítky, a on se jí zeptal, kdo je její největší kamarádka. Dáma se zamyslela a pak mu s ironickým úsměvem odpověděla. „Největší kamarádka je moje kabelka,“ a kývla k nádherné, velké, hnědé a kůží vonící kabele, která se rozvalovala vedle ní stejně královsky, jako se rozvaluje lev vedle své lvice.

V duchu jsem s ní souhlasila, i když se někomu může zdát její vyznání cynické.I moje kabelka je totiž moje největší kamarádka. Je se mnou denně, ví o každém mém kroku, slyší všechno, co říkám, vidí, komu to říkám, ví, co si myslím, protože často v její přítomnosti myslím nahlas, jsme prostě jedno tělo a jedna duše.

Každou svoji kabelku bych měla nejraději napořád, ale protože ji tahám denně, pokaždé neúprosně přijde čas, kdy si prostě musím koupit jinou kamarádku - kabelku.

Ale pozor! Staré kamarádky - kabelky nevyhazuju. Jsou poschovávané všude možně, a když je občas, při hledání něčeho jiného, objevím, nostalgicky vzpomínám na dobu, kdy jsme spolu byly denně.

Koupit si novou kabelku, chce čas, chuť, pohodu a vnitřní těšení se. V mých krásných sedmdesáti letech už přesně vím, jakou kabelku potřebuju, a když si tu novou přinesu domů, jenom do ní přendám věci ze staré kamarádky - kabelky, a je to. A víte, co je vůbec nejlepší? Když si s kabelkou sedne i peněženka, nedělají si naschvály a stanou se z nich kamarádky! To jsme potom tři holky - kamarádky, které táhnou za jeden provaz a je nám spolu dobře, někdy dokonce i několik let!                                                          

A pokud si myslíte, že jsem bez kamarádek, obklopená pouze torzy starých kabelek a rozbitých peněženek, musím se ohradit.

Mám kamarádky. Ale stejně jako se nemají kabelky kupovat ve stresu, ale musí se vybírat pečlivě a s rozmyslem, stejným způsobem si vybírám kamarádky. Tak jako chodím kolem vyhlédnuté kabelky a váhám s nákupem, někdy i vejdu do prodejny a kabelku si vyzkouším před zrcadlem a pečlivě studuju, jaký má vnitřek, kolik má kapsiček, jak velký je úložný prostor - podobně si vybírám i kamarádky. Kabelka vybraná ve spěchu a bez přemýšlení, stejně jako kamarádka vybraná ve spěchu a bez přemýšlení, nevydrží dlouho…

Když o tom tak přemýšlím, ano, nemám sice hodně kamarádek, ale s těmi, které mám, bych bez rozmýšlení jela na dovolenou, a na dovolenou, jak všichni víme, nejezdíme jen tak s každým...

A protože na dovolenou s námi jezdí i naše kabelky, dávám dámě z kupé, poslední kladné razítko. 

Ano, souhlasím s vámi, madam! Největší kamarádka je moje kabelka. Howgh.

Spustit audio

Související

  • Irena Fuchsová: Pantograf

    Když jsem byla malá a řeklo se minulé století, měla jsem pocit, že se mluví o pravěku a nenapadlo mě, že někdy budu říkat, že jsem se narodila v polovině minulého století.

  • Kouzelný vlak

    První ženu jsem potkala v pantografu, na trase Pardubice - Kolín - Praha, asi před dvaceti lety. Když jsem v Kolíně nastoupila, okamžitě jsem si jí všimla!

  • Vlak do stanice Šťastné stáří

    Mluví se o šťastném stáří ve dvou, které bude odměnou za celoživotní toleranci, ústupky a pochopení pro chyby či zájmy partnerů. Ale nemluví se o šťastném stáří, kt...

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...