Rozmazlovací, nemožní rodiče

Dřív dostal na stůl jídlo chlap jako první. Dneska dostanou jídlo jako první děti. Proč? Zasloužily si to? Rozmazlující, nemožní rodiče plní svým dětem poslušně všechno, protože je to pro ně pohodlnější, než jim cokoli nařizovat.

Byla jsem několikrát v šedesátých letech na pionýrských táborech. Na tři týdny. Do kufru nám rodiče přibalili dva korespondenční lístky s adresou a my je buď poslali, nebo neposlali. Jak kdo. Přesto jsme všichni čekali na pohled nebo koresponďák od rodičů. Někdo se dočkal, jiný čekal marně. Třítýdenní odloučení jsme přežili všichni.

Nepamatuju se, že by některé z dětí brečelo, že chce jet domů a rodiče poslušně přispěchali a odvezli si ho. Možná, že by někteří i přispěchali, ale nikdy se nedozvěděli, že jejich dítě brečí a chce jet domů. Jak by se to dozvěděli? Mobily nebyly.

Dneska mobily děti většinou na táborech mají. Bohužel. No... být rodičem dítěte dneska, pídím se, na kterých táborech jsou mobily zakázané a šup, moje dítě by tam stoprocentně jelo!

A to není všechno! Někteří aktivní vedoucí táborů posílají rodičům fotografie ze společných akcí a podrobný denní plán! A pravděpodobně si velmi brzy začali rvát vlasy, co si na sebe upletli za bič, protože reakce rodičů byly jako lavina!

„Jak to, že náš Milošek nemá jediný čepici, když jste děti fotografovali v pravé poledne?!“

„Ať koukám, jak chci, vidím, že naše Olinka je v depresi. Můžete mi říct, co jste s naší dcerou za DVA dny udělali?! Předali jsme vám ji bez deprese! Jak nám to vysvětlíte?!“

„Přejeme si, aby se náš Oldřich stýkal pouze s dětmi, které zná. Neznáme ani jednoho z chlapců, kteří stojí po jeho pravé a levé ruce, zatímco Petr a Milan, se kterými se zná a my známe jejich rodiče, stojí na fotografii kus od našeho Oldřicha!“

Jojo, je to tak. Stačí, že se našemu děťátku něco nelíbí, třeba že nedostal ke snídani třetí talíř míchaných vajíček a už běží telefonovat domů!

„Bříško?! Ládíku, tebe bolí bříško?! A řekl jsi to vedoucímu? Viděl tě doktor? Chceš jet domů? Přijedeme pro tebe! Vydržíš to do zítra? Cože? Cos říkal? Nerozumím ti! Dobře, Ládíku! Neplakej! Jedeme pro tebe. Za hodinku jsme tam! Vydrž to, miláčku!“

Rozmazlovací, nemožní rodiče nám připravují generaci rozmazlených a nemožných dětiček! Pevně doufám, že tyhle rozmazlené a nemožné děti budou mít v dospělosti dost starostí sami se sebou a své děti, pokud nějaké vůbec budou mít, nechají, ať se o sebe starají samy a to bude nejlepší, co pro ně udělají, protože my se konečně dočkáme normální, nerozmazlené generace.

Mimochodem, moji milí, neděste se! Mohu vás ubezpečit, že naštěstí nejsou všichni rodiče rozmazlovací a nemožní.

Spustit audio

Související

  • Naše tlusté děti a jejich zničené ledviny

    Jsem ročník 1950. Ráno jsme s oběma bratry snídali. Svačiny ani pití jsme do školy nenosili. Obědvali jsme doma, po návratu ze školy. Když jsme měli ve škole žízeň,...

  • Skřet

    „Lucie, půjčíš mi na víkend Skřeta?“ zeptala se Simona Lucie a usmála se na ni, protože netušila, že jejich přátelství právě začal zvonit zvonec.

  • Irena Fuchsová: Nevychované dětičky v reklamách

    To, o čem vám budu dneska vypravovat, mi vadí už hodně dlouho, ale nikdy mě to nedokoplo k tomu, abych o tom napsala. To, o co jde, znáte všichni!

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?