Sklářská tradice v Horním Bradle končí. Po více než 150 letech

5. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vyndávání pánví z pece ve sklářské huti v Horním Bradle

Pandemie covidu 19 a pokles poptávky udělaly tečku za výrobou vánočních ozdob v Horním Bradle. Mistři foukání skla i zkušené malířky už areál opustili.   

Nabízíme vám proto pohled do historie sklářské výrobky v Horním Bradle. Dlouhého života tamní huti a obdivovaných produktů, ať už to byly duté foukané vázy nebo vánoční ozdoby. Sklářská tradice Horního Bradla na Chrudimsku navázala na umění mistrů sklářů celého regionu Horácka, ubírala se ale svou cestou.

Pohled na Vilemíninu huť v Horním Bradle z jihu přes řeku Chrudimku a silnici z Trhová Kamenice do Seče

V řadě vesnic Horácka se nacházely větší či menší sklárny, které využívaly bohatství místních přírodních zdrojů jako bylo dřevo, křemen, vápno a další suroviny potřebné pro výrobu skla. „To je také důvod, proč se do Horního Bradla v 60. letech 19. století přistěhovali skláři zkušené rodiny Rücklů. Tu lokalitu považovali za ideální,“ vysvětluje kurátor uměleckoprůmyslových sbírek Východočeského muzea v Pardubicích Jan Ivanega.

Zakladatel sklářské huti Jan Rückl

Jan Rückl se narodil v roce 1809 ve sklářské rodině v Kácově na Kutnohorsku a už v mladém věku si pronajal sklárnu v Ostrově u Zbraslavic. Do Horního Bradla ho přivedly zejména dobré vztahy s knížecím rodem Auerspergů, měl od nich slíbené dodávky dřeva z jejich lesů. V roce 1865 Jan Rückl v Bradle zakoupil tři statky, pozval další spřízněné skláře i s jejich rodinami a o rok později začal budovat huť. Na počest kněžny Auerspergové ji pojmenoval „Vileminina huť“. Vysvěcena byla v lednu 1867.

Sklářská huť v Horním Bradle, muži stojící před venkovní pecí

Vileminina huť vyráběla tenkostěnné duté křišťálové sklo. „Sklárna byla od samého počátku na technologické špičce. Rücklové totiž neměli jen bohaté řemeslné zkušenosti, které si předávali z generace na generaci, ale také technické vzdělání,“ doplňuje Jan Ivanega. „Hornobradelská huť se ale nezaměřovala na prodej koncovým zákazníkům, šlo o prodej dalším zpracovatelům, zejména brusičům a rytcům ze severočeské oblasti v okolí Nového Boru.“

„Velmi zajímavá je sociologie provozu té sklárny. To, jací lidé tam byli, jak žili. Byla to práce mimořádně náročná, sklářští mistři se svými pomocníky pracovali 75 hodin týdně, měli patnáctihodinové směny. K osmihodinnému provozu se dostali až po roce 1918,“ upřesňuje Ivanega.

Prosperovala huť i obec  

Provoz huti zajišťoval s Janem Rücklem hlavně jeho syn František, který po smrti otce v roce 1885 sklárnu převzal. Rücklové se velmi zasadili také o rozvoj obce. Za pomoci Františka Rückla byla v Horním Bradle postavena škola, jeho žena Růžena iniciovala založení sboru dobrovolných hasičů, syn Antonín se zasloužil v roce 1903 o založení spolku Sokol.

Horní Bradlo a sklářská huť, pohled na sklad dřeva, vpravo komín Vilemíniny huti

Antonín Rückl během první světové války padl na haličské frontě. Oheň v huti znovu vzplál v roce 1919. O sklárnu se později starali Antonínovi tři synové, třicátá léta ale přinesla krizi, stejně tak jako druhá světová válka. Huť byla v roce 1945 zestátněna a v únoru 1946 přestala fungovat natrvalo.

Vánoce po celý rok

V roce 1946 začala v areálu sklárny výroba foukaných vánočních ozdob. V dílnách vznikaly po dalších 75 let,  a to až do roku 2021. Od šedesátých let 20. století provoz vlastní společnost Vánoční ozdoby DUV družstvo Dvůr Králové, jeden z největších výrobců vánočních ozdob v Evropě.

Červenozlatá klasika

Hlavní výrobní sezóna v Horním Bradle patřila vždy letním měsícům. Během září a října se exportovalo zboží do zahraničí a pokračovala výroba pro tuzemský trh. V dílnách vznikalo přibližně pět tisíc ozdob denně, většina na zakázku pro klienty z Evropy, Ameriky i Austrálie. V posledních letech export postupně klesal, zásadní byl ale razantní propad zakázek během pandemie covidu.  

autor: BRA
Spustit audio

Související