Soukromí zemědělci z Pardubického kraje
Na statku v Úhřeticích hospodaří čtrnáctá generace Kopistů
O statek hned zpočátku kolektivizace přišli, a přestože vystěhováni nikdy nebyli, museli se čtyřicet let dívat na devastaci svého majetku, hospodářských budov, strojů i polí.
Statek dostali bratři Kopistové zpět v restitucích v roce 1992. Zpočátku se rozhodovali, zda se budou věnovat rostlinné i živočišné výrobě, Jaroslav Kopista byl ale vystudovaný agronom, rostlinná výroba mu byla bližší a tak se s bratrem rozhodli jen pro "polařinu". "Když vidím v jaké stavu je živočišná výroba dnes, " vysvětluje Jakoslav Kopista,"je jasné, že to bylo správné rozhodnutí."
Statek v Úhřeticích se dnes specializuje na pěstování osiva, Kopistové obdělávají pole o výměře kolem 420 ha. Dali do pořádku hospodářské budovy a modernizovali strojový park, jejich velkou starostí zůstává ruina cihelny. "Cihelna přestala vyrábět už v roce 1978," vysvětluje Jaroslav Kopista, "vrátili nám ji v dezolátním stavu. Její likvidace nás bude stát desítky milionů, které nemáme." Peníze se v zemědělství vydělávají těžce a velmi pomalu. A tak z cihelny prozatím zmizel jeden ze dvou komínů. Jde o cihelnu s kruhovou pecí, z technicko-historického pohledu velmi krásnou budovu, bohužel pro současné hospodáře obtížně využívatelnou.
Zemědělství je deformované a živočišná produkce omezená
Jaroslav Kopista kritizuje současnou zemědělskou politiku. "Celková zemědělská produkce nedosahuje úrovně v roce 1936," říká pan Kopista. "Potravinová soběstačnost nám nic neříká, například v produkci vepřového masa jsme soběstační na 38 procent." Kvůli redukci živočišné výroby už nemohou dodržovat dřívější klasické osevní postupy. "Musíme reagovat na trh," vysvětluje Jaroslav Kopista, "seje se to, co má šanci na odbyt a má to přijatelnou cenu."
Kopistové potřebují na svém statku v Úhřeticích postavit posklidňovou linku na pšenici a kukuřici, nahradila by současné uskladňování osiva v dřevěných bednách, které jsou náročné na manipulaci a veškerý transport.
Láska ke kraji mezi Chrudimkou a Novohradkou
Bratři Kopistové, kteří před třiceti lety statek zrestituovali, už většinu starostí předali mladší generaci, v Úhřeticích ale nadále tráví celé dny. Jaroslav Kopista už má víc času na kompletování rodinné historie a to nejen té před kolektivizací, ale už té nové, kterou tvořil spolu se svým bratrem. Jednou z jeho zálib je výroba nástěnných kalendářů s fotografiemi polních prací i krásné krajiny v různých ročních obdobích. Jsou zajímavým a krásným dokumentem života úřetického statku 400 let starého rodu Kopistů.
Související
-
Politici regionu
Utvářeli národní politiku v první polovině 20. století a přitom měli úzký vztah k našemu kraji.
-
Selské rody v Pardubickém kraji
Věrnost k místu, úcta k tradici a silné pouto k půdě - to mají společné staré selské rody.
-
Zapomenutá historie Choceňského Polska
Během první světové války našlo 22 tisíc válečných uprchlíků přechodný domov v samé blízkosti Chocně. Během podzimu roku 1914 zde vyrostla baráková kolonie.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
