Na statku v Úhřeticích hospodaří čtrnáctá generace Kopistů

Statek dostali bratři Kopistové zpět v restitucích v roce 1992. Zpočátku se rozhodovali, zda se budou věnovat rostlinné i živočišné výrobě, Jaroslav Kopista byl ale vystudovaný agronom, rostlinná výroba mu byla bližší a tak se s bratrem rozhodli jen pro "polařinu". "Když vidím v jaké stavu je živočišná výroba dnes, " vysvětluje Jakoslav Kopista,"je jasné, že to bylo správné rozhodnutí."

Statek v Úhřeticích se dnes specializuje na pěstování osiva, Kopistové obdělávají pole o výměře kolem 420 ha. Dali do pořádku hospodářské budovy a modernizovali strojový park, jejich velkou starostí zůstává ruina cihelny. "Cihelna přestala vyrábět už v roce 1978," vysvětluje Jaroslav Kopista, "vrátili nám ji v dezolátním stavu. Její likvidace nás bude stát desítky milionů, které nemáme." Peníze se v zemědělství vydělávají těžce a velmi pomalu. A tak z cihelny prozatím zmizel jeden ze dvou komínů. Jde o cihelnu s kruhovou pecí, z technicko-historického pohledu velmi krásnou budovu, bohužel pro současné hospodáře obtížně využívatelnou. 

Zemědělství je deformované a živočišná produkce omezená

Jaroslav Kopista kritizuje současnou zemědělskou politiku. "Celková zemědělská produkce nedosahuje úrovně v roce 1936," říká pan Kopista. "Potravinová soběstačnost nám nic neříká, například v produkci vepřového masa jsme soběstační na 38 procent." Kvůli redukci živočišné výroby už nemohou dodržovat dřívější klasické osevní postupy. "Musíme reagovat na trh," vysvětluje Jaroslav Kopista, "seje se to, co má  šanci na odbyt a má to přijatelnou cenu." 

Koně na pastvě u Úhřetic|foto:Šárka Kuchtová, Český rozhlas

Kopistové potřebují na svém statku v Úhřeticích postavit posklidňovou linku na pšenici a kukuřici, nahradila by současné uskladňování osiva v dřevěných bednách, které jsou náročné na manipulaci a veškerý transport. 

Láska ke kraji mezi Chrudimkou a Novohradkou

Bratři Kopistové, kteří před třiceti lety statek zrestituovali, už většinu starostí předali mladší generaci, v Úhřeticích ale nadále tráví celé dny. Jaroslav Kopista už má víc času na kompletování rodinné historie a to nejen té před kolektivizací, ale už té nové, kterou tvořil spolu se svým bratrem. Jednou z jeho zálib je výroba nástěnných kalendářů s fotografiemi polních prací i krásné krajiny v různých ročních obdobích. Jsou zajímavým a krásným dokumentem života úřetického statku 400 let starého rodu Kopistů.