V pardubickém archivu mají pět a půl kilometru listin

V budově v Pardubicích skladuje archív dva a půl kilometru dokumentů, zbytek v Přelouči a Hradci Králové
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V budově v Pardubicích skladuje archív dva a půl kilometru dokumentů, zbytek v Přelouči a Hradci Králové

Pardubická městská kniha z roku 1515 a další vzácné listiny dokumenty z Pardubic a okolních měst skrývají depozitáře Státního okresního archivu v Pardubicích. K nahlédnutí badatelům jsou tam pak i krásné staré kroniky.

Občas si ho lidé pletou s muzeem nebo knihovnou. Název archiv pochází z řeckého slova, které označovalo úřední instituci nebo budovu, kde se shromažďovaly její dokumenty. A to právě může napovědět. Do poboček státních archívu dodnes takové listiny ukládají. Státní okresní archiv v Pardubicích pak má na za úkol schraňovat spisy z bývalého okresu Pardubice. Takže třeba i z Přelouče, Lázní Bohdanče, Sezemic, Chvaletic, Holic a dalších měst a obcí. Dohromady je tam listin, které by poskládané vedle sebe měřily přes pět a půl kilometru.

Rudá kniha i vzácné pečetě

V budově archivu v Pardubicích je jich uloženo ale méně než polovina, asi dva a půl kilometru. Víc se jich tam nevejde. Část tedy uchovávají v Přelouči a další v nové budově v Hradci Králové. Ty nejvzácnější listiny si ale v Pardubicích dodnes střeží. Jsou to třeba ty z počátku 16. století, z dob velkého rozkvětu města v době Pernštejnů.

Rudá městská kniha obsahuje zápisky z let 1515 -1585

V trezoru archivu se tak nachází různá vzácná privilegia, pečetě, nebo třeba smolná či černá kniha, takový pozůstatek starého soudnictví. Nejvzácnější a zároveň nejstarší knihou, kterou tam mají, je pardubická městská kniha z roku 1515, tzv. Rudá kniha.

Zajímavou složkou pardubického archivu jsou také staré kroniky téměř všech měst a obcí bývalého okresu. Ty si vesnice a města zakládala především po vzniku republiky v roce 1918. Jsou tam ale zápisky i starší, na vzácném většinou ručně vyráběném papíře, který více vydrží, speciálním trvanlivým inkoustem, který nevybledne, ale hlavně vzorným rukopisem.

Stát se kronikářem totiž dříve mohl jen ten, kdo ovládal nejen pravopis, ale také krasopis. Zápisky v řadě kronik doplňují dobové fotografie. I ty si mohou přijít prohlédnout lidé do budovy pardubického archivu a třeba zjistit něco o dávné podobě jejich obce nebo se dozvědět něco více o svých předcích.

Spustit audio

Související