V „tomhle“ jsou všichni chlapi stejní

Ve vlaku se nenudíte. Zvlášť, když sedíte v kupé s dívkami, které si myslí, že jste hluchá bába. Seděla jsem u dveří, dívka s culíky u okna, a když do kupé přišla dívka s ofinou, Culíky se rozzářily.

„Jé, Bětko, ty nakonec jedeš se mnou? Já myslela, že jdete s Klementem do tý

čajovny!“ Ofina se ušklíbla a sedla si vedle Culíků, naproti mně.

„Jo. To jsem si myslela taky.“

„A co se stalo?“

Potěšilo mě, že Culíky jsou zvědavé, protože se toho víc dozvím. Ofina ale mlčela a páru pustila až za nekonečnou chvíli.

„Romano, von se zbláznil!“

Potěšeně jsem si posunula brýle na nose a zadívala se do textů pro pardubickou nápovědu, které jsem si večer vytiskla. Holčičky, já vás neposlouchám! Mám  práci! Dělám korektury! Já tady s vámi vlastně ani nejsem!

„Celý den si píšeme esemesky, že po práci půjdeme do čajovny,“ spustila Ofina.

„Kléma na mě čekal, dali jsme si pusu, a já vyrazila doleva, do čajovny! A on?!

Romano, on šel doprava!“ Culíky chápavě přikývly.

„Aha. Zapomněl, kde ta vaše čajovna je, viď?“ Ofina zafuněla.

„Hele, Romano, nedělej z něj ještě většího blbce, než je, jo? Nezapomněl, kde je čajovna! Šel doprava, protože tam bydlí Tibor.“ Culíky přikývly.

„Aha. Tibor má taky čajovnu?“

Ofina se podívala na Culíky hodně, ale hodně pohrdavě.

„Vy dva byste si rozuměli. Ty a Klement. To tedy jo. Vy byste tedy byla sehraná dvojka, vy dva.“ Culíky se poklepaly na hlavu.

„Jo, ahá! Promiň, Bětunko! Já už vím! Ty myslíš toho Tibora, co vám půjčuje klíče od svého bytu!“

„Jo, Romanko, myslím toho Tibora, který, když má odpolední, tak nám půjčí klíče a my si k němu můžeme po práci zaskočit a já jedu domů až druhým vlakem. A zrovna na to se Klementíček dneska těšil! Ale měl smůlu! Já se těšila na čajovnu!“ Culíky se ušklíbly.

„Tak to já bych šla radši k Tiborovi.“ Ofina se na kamarádku podívala vraždícím pohledem.

„Romano, budu s Klementem od pátku do neděle na chatě, tak nechápu, proč potřebuje jít ve čtvrtek k Tiborovi?!“

„A jak to dopadlo, Bětko,“ zeptaly se Culíky a já je rychle pohladila nenápadným pohledem. Ptej se, holčičko, jen se ptej!

„Řekla jsem mu, kam jdeš, Klémo? Jdeme přece do čajovny, ne? A on začal mít takový ty řeči, jako že je to ode mě podraz, že se těšil k Tiborovi, že jsem mu psala v esemeskách, jak se taky těším, a blablabla... znáš to. Zrovna mi jela devítka, tak jsem do ní skočila a nechala jsem ho stát na chodníku.“

Chvíli bylo v kupé ticho a pak Ofina pokračovala.

„Romano, tohle na mě zkoušet nebude. Na mě tedy ne. Když mi napsal, jak se těší, že si dáme zase to naše, tak jsem mu napsala, že se taky těším! Že mám na něj dneska chuť! Ale já myslela čaj! Já myslela svůj oblíbený čaj!“

Culíky zaraženě koukaly před sebe. Pak se koukly na Ofinu.

„Bětko, jestli jsou všichni chlapi takoví, tak...“

„Nenene! Nejsou všichni takoví! Takový je jenom můj Klementíček!“

Tak a dost! To už nešlo vydržet! Nadechla jsem se a...

„Holčičky, všichni jsou takoví. Všichni chlapi jsou v „tomhle“ stejní. Všichni. Každý chlap vám řekne, že na čaj se chodí až potom…“

Vytřeštěně na mě koukaly a bylo jim úplně jedno, že jsem na sebe právě prozradila, že je celou dobu poslouchám. Pak se podívaly na sebe a Ofina promluvila první.

„Tak to se radši nevdám!“ Culíky přikývly.

„Já taky ne.“

Spustit audio

Související

  • Pánové, sedejte si ve vlaku k mamince s dítětem

    Netvrdím, že všechny maminky jsou jako ta, o které vám budu vyprávět, ale děti, které s takovou maminkou jedou ve vlaku, budou mít nezapomenutelnou vzpomínku na celý život.

  • Kouzelný vlak

    První ženu jsem potkala v pantografu, na trase Pardubice - Kolín - Praha, asi před dvaceti lety. Když jsem v Kolíně nastoupila, okamžitě jsem si jí všimla!

  • Dva zážitky z vlaku

    Jela jsem před pár lety z Prahy do Kolína večerním pantografem, který končil v Pardubicích. Byla jsem celý den v divadle, zkoušel se záskok, do toho začal předpremi...