Bez výchovy, nebo s výchovou?

Řeknu vám několik citátů, které se týkají výchovy potomků. Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Ohýbej stromek, dokud je mladý. Vychovávat dítě, znamená vychovávat sebe.

 

A teď vám budu vypravovat něco, co dá těmto citátům za pravdu.

Ráda koukám na pořad Jana Krause z let minulých, konkrétně teď běží jeho pořady z roku 2016, a když tam vidím někoho, kdo mě zaujme, najdu si jeho jméno na internetu a zjistím, co s ním je po osmi letech. Nedávno u něho byla jako host jistá Miss, která s sebou přivedla svého pětiletého syna. Kromě něho má ještě dvě mladší děti a jak nadšeně říkala, propaguje volnou výchovu, děti dělají, co samy chtějí, nic jim nenařizuje a hlavně je obklopuje láskou.

Její syn Jana Krause nepozdravil, o posvátnou červenou pohovku pro hosty, si otřel boty, na jeho otázky neodpovídal nebo řekl něco, čemu nebylo rozumět, maminka ho nicméně stále objímala a při tom nadšeně vyprávěla o tom, jak děti vychovává bez příkazů, jak je nechá dělat to, co zrovna dělat chtějí, jak se ona a děti zdravě stravují a jak každému tento způsob výživy doporučuje.

Měla krátké rukávy a její syn ji najednou začal kousat do ruky.

„Au, tys mě kousl,“ bránila se bývalá Miss překvapeně a opět ho láskyplně objala, ale syn ji do ruky kousal pořád.

„Vypadá to, že by si rád dal kus masa, místo té zdravé výživy, co dostává,“ okomentoval jeho kousání Jan Kraus, zatímco se Miss neustále bránila před kousáním synka a jeho poznámku pravděpodobně neslyšela.

„On mě kouše,“ vysvětlovala bezmocně něco, co jsme všichni viděli. „Nekousej mě!“ Synek si nicméně do ní ještě několikrát kousl, pak přestal a Jan Kraus s ní pokračoval v rozhovoru.

Po skončení pořadu jsem se podívala na internet, co je s touto bývalou Miss po osmi letech. Rozvedla se, se svými třemi dětmi jezdí po světě, děti nechodí do školy, vzdělávají se samy, dělají, co je baví, stále se zdravě stravují a tak dále a tak dále…

Druhý den jsem jela z Kolína do Prahy, na zkoušku v Činoherním klubu. Na Hlavním nádraží jsem nastoupila do metra k Muzeu a metro se rozjelo. Na sedadlech u dveří seděly dvě holčičky, pětiletá a tříletá a jejich maminka stála u nich, zády ke mně. Ta pětiletá si mě všimla, vstala, jemně se mě dotkla a ukázala na volné sedadlo.

„Pojďte si sednout!“

„To jsi hodná, děkuju! Ale já za chvíli vystupuju!“ Starší manželský pár za mnou začal holčičku chválit, a kdyby se nemuseli držet, určitě by jí zatleskali, ale to už se její maminka otočila, já její dceru pochválila, holčičce jsem řekla, že kdybych jela dál, určitě bych si sedla ráda, a že mě moc potěšila a manželský pár za mnou si notoval, jaká je holčička úžasná, empatická a výborně vychovaná! Maminka se usmívala, holčička se usmívala, její sestřička se také usmívala, já se usmívala, pak jsme my čtyři vystoupily společně u Muzea, vyjely jsme po eskalátoru, nahoře jsme se na sebe všechny naposledy usmály, řekly si na shledanou, maminka s holčičkami vyšla po schodech na Václavák a já šla k poslednímu východu, a když jsem vyšla na Václavák i já, viděla jsem maminku, jak si své dcerky vede po Václaváku, jak si všechny tři povídají a bylo mi fakt moc krásně...

Spustit audio

Související