Moje kamarádka Eva Audolenská

Eva. Moje největší kamarádka z kolínského divadla, o třináct let starší. Obě jsme kolíňačky. Obě jsme divadelnice. Bydlely jsme kousek od sebe. Já bydlela vedle spořitelny z jedné strany, a Eva bydlela vedle spořitelny ze strany druhé. Věděly jsme o sobě všechno. Všechno.

Od konce šedesátých let minulého století až do devadesátek jsme spolu pracovaly v kolínském divadle. Po zrušení uměleckého souboru v roce 1992, jsme obě začaly pracovat v Praze. Eva jako inspicientka u pražských muzikálů, já jako nápověda v Činoherním klubu.

V roce 1970, kdy naše celoživotní přátelství začalo, mi bylo dvacet a Evě třiatřicet. Když se jelo na zájezd, seděly jsme vedle sebe a celou dobu si povídaly. Ze zájezdu i z představení jsme chodily spolu. Byly jsme do sebe zapadávající. 

Vyprávěla mi o svém bohatém životě, já zase o svém, neméně bohatém, bylo nám spolu prostě dobře. Vzpomínám si, jak jsme jednou v divadelním autobuse, cestou na zájezd, pořád něco mlely a mlely, a když jsme přijeli před divadlo v Ústí nad Orlicí, řekl nám ředitel Radimecký, holky, vy jste celou cestu nezavřely huby! Vo čem si to furt povídáte?!

Podívaly jsme se na sebe a věděly jsme své. Vo čem? Vo chlapech, přece!

13. září 1974 jsem se poprvé vdávala. Brala jsem si kulisáka z kolínského divadla a za svědka jsem měla svoji největší kamarádku z divadla, inspicientku Evu Audolenskou. Dlouhé šaty jsem měla půjčené od herečky Lorny Vančurové, která v kolínském divadle v té době hrála, a které se za pár let narodila čtyřčata.

Maminku Evy zavřeli v roce 1954. V květnu 1955 byla odsouzená na deset let za vlastizradu. Sedmnáctiletá Eva zůstala sama s tatínkem.

9. května 1960 vyhlásil prezident Antonín Novotný amnestii a maminka Evy se po šesti letech vrátila z vězení domů. Po dvou měsících si pro ni přišli a musela se vrátit zpátky, protože zjistili, že se na ni amnestie nevztahuje. Definitivně se vrátila domů v roce 1964.

V osmdesátých letech začal Evu balit krásný kluk. Kolíňák. Vysokoškolák. Budoucí právník. Samozřejmě, že jsme spolu jeho vzplanutí probíraly od A do Zet. Tehdy bylo před dovolenou, a Eva jela se synem Víťou do Jugoslávie. Milý budoucí právník z toho byl nešťastný, pořád vzdychal, ty mi tam zůstaneš, ty se mi nevrátíš, a Eva se smála, proč bych tam zůstávala, proboha?

Když se z dovolené vrátila, tak za ní přišel, byl strašně vážný, a že prý jí musí něco říct. A pak z něj vylezlo, že je „u nich“ a že byl na ni „nasazený“...

Eva žila naplno. Pořád. Každý den. Život doslova lokala, jako by se ho nemohla nabažit! S ničím si nedělala starosti! Byla jako obrovský kombajn, který se žene lánem obilí, aby bylo sklizeno dobře a rychle!

Odešla 23. září 2023. Bylo jí 86 let. Když jsem se to od její snachy Katušky dozvěděla, tak ze mě v slzách odcházely všechny naše společné vzpomínky, které už nikdy nebudu mít s kým sdílet. S Evou odešel kus mě.

A až teď, když odešla, mě napadlo, že jí možná Osud řekl, aby žila naplno! Aby žila i za svoji maminku, která byla deset let zavřená!

Vyber si v životě za ni všechno, řekl jí Osud, všechno, co mamince nebylo dopřáno!

A Eva Osud poslechla. Vybrala si všechno. Nezbylo nic.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.