Něco bych si dal

Dělám, že jsem ho neslyšela, ale ozve se podruhé.

„Něco bych si dal.“

„A co by sis dal,“ slyším příjemný hlas, jakým právě teď promlouvám na vlnách Českého rozhlasu Pardubice k vám, moji milí posluchači, ale v téhle chvíli je tenhle můj příjemný hlas tak příjemný, že se leknu, kdo to mluví, ale vzápětí už slyším odpověď radostného pana Fuchse, který neméně radostně ukáže na ledničku.

„Co tam máš.“

Ano, musím uznat, že je to velmi demokratická odpověď. Ale i když je to odpověď v podstatě bez omezení, radost mi neudělá.

Za prvé se mi vůbec nechce přemýšlet necelou hodinu po jeho vydatné večeři, nad různými kombinacemi z toho, co v lednici je.

Za druhé, vím, že i kdybych se přemohla a začala vymýšlet nejrychlejší nabídku druhé večeře, tak mě napadne jedině chleba se sádlem a s červenou cibulí jako bonus, což pana Fuchse, jak ho znám, neuspokojí, a určitě bude mít chuť na něco, co v ledničce právě teď prostě není a minimálně do zítřka nebude.

Něco vám povím.

Jestliže chlap hodinu po vydatné večeři zákeřně řekne, že by si něco dal a jeho žena se ho neprozřetelně a hlavně laskavě zeptá, a co by sis dal, chlap je zmaten.

On totiž vůbec neví, co by si dal, protože je hodinu po vydatné večeři a hlad opravdu, ale opravdu nemá, a proto se konkrétní odpovědi vyhne a řekne další zákeřnou větu, která opět vypadá demokraticky, ale jak už to tak s demokracií někdy bývá, tahle věta opravdu jenom vypadá demokraticky!

„Co tam máš.“

V lednici toho je samozřejmě hodně, ale ať mu budu dělat co chci, stejně se mu netrefím do jeho chutě, přidělám si práci a jenom si oddálím cestu do svého pokoje ke svým večerním zálibám!

Navíc vím, že hlad nemá, má jenom na něco chuť a kdyby nebyl líný, tak otevře lednici a něco si prostě vezme! A tak dělám, že horečně přemýšlím, co bych svému drahému choti připravila, a protože přemýšlím, tak, samozřejmě, mlčím.

Protože tahle scéna většinou končí tak, že každý chlap vycouvá s tím, že už tedy nic nechce a že to do rána vydrží, radím všem ženám, které se do podobné situace dostanou, aby nikdy neřekly příjemným hlasem, a co by sis dal? Nikdy!

Jediná správná odpověď v takové chvíli zní: Tak si něco vem!

A co myslíte, že se stane? Chlap si neveme nic, protože hlad nemá, když před hodinou vydatně večeřel, a jenom to na vás zkouší, nicméně, když řeknete, tak si něco vem, dramaticky vzdychne a řekne, tak já už tedy nic nechci. Já to tedy do rána vydržím. A jde si spokojeně lehnout, zatímco vy máte výčitky svědomí, že jste mu něco dobrého přece jenom nevymyslela.

No… moji milí posluchači, protože jste moji přátelé už deset let, tak vám na sebe můžu prozradit něco hodně, ale hodně diskrétního.

Musím se vám přiznat, že zmíněné výčitky svědomí nemám déle než tři vteřiny...