Pardubický Samet

Pardubice vstupovaly do stávky ve chvíli, kdy StB ještě zatýkala

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z generální stávky před divadlem v Pardubicích
Předchozí díl
Následující díl

Do Pardubic přicházely zprávy jen pozvolna. A tak se revoluce začala rodit až po víkendu, v pondělí ráno v útrobách divadla. A to kupodivu ne mezi herci, ale nejprve mezi kulisáky a osvětlovači. S pardubickými disidenty se dohodli, že se večer nebude hrát plánované představení, ale že spolu s herci budou debatovat s diváky. 

Pardubická disidentka a chartistka Jarmila Stibicová byla 17. listopadu v Praze. V pondělí ráno už ale byla v pardubickém divadle. Na plánovanou debatu s diváky ale nedorazila.  StB ji zatkla u Myší díry cestou do divadla a převezla do cely předběžného zadržení.

Divadlo v pondělí večer skutečně nehrálo, herci se spolu s techniky přidali ke stávce a divákům přečetli následující prohlášení.

"My, pracovníci Východočeského divadla jsme byli vždy přesvědčeni, že náš příspěvek k celospolečenskému dialogu probíhá prostřednictvím uměleckého díla. V tom je také smysl naší práce. Vážnost společenské situace, která vznikla na základě událostí 17. listopadu 1989, nás nutí připojit se k prohlášení českých divadelníků. V brutálním zásahu Veřejné bezpečnosti a vojsk Ministerstva vnitra proti klidné demonstraci studentů v Praze spatřujeme neschopnost vedoucích představitelů řešit situaci dialogem, vyslovujeme jim nedůvěru a navrhujeme jejich odstoupení. Svědomí herců nás nutí dnes na jevišti hrát, svědomí občanů nikoliv."

V úterý ráno byla Jarmila Stibicová propuštěna. Z chování příslušníků VB cítila, že se situace mění. 

Demonstrace před divadlem

Lidé se před divadlem scházeli každý večer v 18 hodin. Demonstrace moderoval oblíbený pardubický herec Vladimír Čech, ale jejich skladbu připravovala Jarmila Stibicová spolu s Jaromírem Voseckým. A slovo dostali disidenti, političtí vězni, pražští i místní studenti, ale také zástupci tehdejšího vedení města a komunistické strany.

Disidentka Jarmila Stibicová vzpomíná na události listopadu 89 spolu s Jiřím Kubíkem a Vítkem Jandou

Už v pondělí vstoupili do stávky studenti VŠCHT, a v uterý prošel městem průvod gymnazistů vedený ředitelem Kubátem, předali petici studentům na VŠCHT (na dnešním náměstí Čs. legií) a vrátili se zpátky do školy.

Vlajkonoš na Grandu

Symbolem sametové revoluce v Pardubicích je bezesporu vlajkonoš Jiří Kubík, který téměř každou demonstraci stál na střeše Grandu a mával československou vlajkou. Kromě praporu měl přes sebe širokou šerpu v barvách trikolóry, sehnala mu ji paní z pohřební služby u krematoria. Lidé tenkrát jako vyjádření podpory stávce nosili na klopách připnuté trikolóry. "To mně přišlo málo," směje se dnes Jiří Kubík, "chtěl jsem pořádnou trikolóru, aby komunisti zdaleka viděli, že tohle je jejich konec!"   

 

Spustit audio

Související

  • Druhá republika ve východních Čechách

    Druhá republika trvala jen 167 dní. Byla o třetinu menší než její předchůdkyně, přišla ale o mnohem víc než o území. 

  • Příběh Larischovy vily

    V Pardubičkách nedaleko Pardubic ji nechal v roce 1885 postavit hrabě Jiří Larisch-Mönnich a místní lidé jí už během stavby začali říkat Zámeček. 

  • Ať žije republika!

    Zpráva o vzniku samostatné Československé republiky vzbudila v mnoha městech radost a bouřlivé ovace. V některých smutek, zmatek a odpor.