Zaniklá sláva Vápennému Podolu neubírá na kráse

Slavnou historii ale připomíná hustá síť informačních tabulí rozmístěných po vesnici. Její autoři nešetřili archivními fotografiemi a tak návštěvníci lehce získají představu o zmizelé historii Vápenného Podola.

Zdejší lomy a vápenky fungovaly téměř čtyřista let a bílý  kámen z Podola můžeme dodnes obdivovat buď na olráři chrudimského kostela  sv. Salvátora nebo ve vídeňském mauzoleu na sarfokágu císaře Leopolda II. 

Podolský mramor bohužel sochaři a umělečtí kameníci využívali jen do doby, než se k lámání kamene začala používat trhavina. Ta byla také u zániku dalšího podolského fenoménu - díky nepovedenému odstřelu došlo k přerušení pramene po staletí vyvěrající léčivé vody a Vápenný Podol přišel z minuty na minutu o pověst vyhlášených lázní.  Lázeňské domy osiřely a jejich původní účel připomínají opět už jen informační tabule před nimi stojící.

Kostel sv. Václava má krásné varhany

Kostel ve Vápenném Podole vyrostl na místě dřevěnné kaple a je zasvěcen svatému Václavovi, stejnému svatému byl zasvěcen léčivý pramen. První zmínka o Podole je z roku 1513, letos tedy obec slaví 510 let. V roce 2008 se vesnicí prohnala vichřice a hnula kostelní věží, která se spolu s krytinou musela v následujících měsících pracně opravovat. Z kostela znějí velmi často varhany, hraje na ně varhaník Miroslav Doležal. 

Podle Miroslava Doležala jsou podolské varhany jedním z nelepších nástrojů v širokém okolí. Pochází z roku 1892 a stavěl je pražský varhanář pan E. Š. Petr. V letech 1924 a 2017 prošly varhany opravou.

Nádraží bez kolejí

Dodnes v mapách nalezneje železniční stanici Vápenný Podol, budova skutečně stojí, ale na vlak byste čekali marně. Byla to jednosměrná trať využívaná nejen pro osobní dopravu, ale především pro přepravu vápna z nedaleké kruhové pece. Když výroba skončila a dopravu osob převzaly autobusy, železnice se stala nadbytečnou. Poslední vlak tudy projel 14. ledna 1978.