Jak jsem měla Ondřeje Vetchého v posteli

Užívala jsem si ho celou půl hodinu! A bylo to nádherné, řeknu vám! Jaké jiné než nádherné, by to asi mělo být, ne?!

Pustila jsem si před půlnocí ČT 24, ještě jsem něco dělala na počítači a najednou slyším: Ondřej Vetchý! Tak to byla výzva! Během pěti vteřin jsem ležela v posteli, a Ondřej Vetchý, od roku 1994 můj kolega v Činoherním klubu, seděl kousek od mých nohou!

Všechno, co říkal, od něho znám. Když spolu zkoušíme, zůstaneme někdy po zkoušce v pánské šatně a opakujeme si text role, kterou Ondřej právě zkouší. A když si neopakujeme text, povídáme si tak, jako si právě teď povídal na ČT 24.

Když po půl hodině skončil, byla moje postel najednou prázdná. Tak jsem mu aspoň poslala esemesku.

„Miláčku. Teď jsem koukala na ČT 24. Seš Bůh. Pusinku. Irenka.“

Odepsal okamžitě.

„Ty sladká milá spisovatelko.“

Rozesmál mě. Tss... prý spisovatelko?! Najednou!

Něco vám teď povím, a vůbec nevadí, že se to stalo před víc jak deseti lety!

Když byly v Činoherním klubu koncem března 2013 generální zkoušky hry „Před západem slunce" v režii Ládi Smočka, dělal se mnou rozhovor redaktor Honza Zítka z Českého rozhlasu. Byla to vlastně reportáž z Činoherního klubu, reportáž o tom, co dělám. Poprosila jsem Ondřeje, aby o mně, jako o nápovědě, něco řekl. Souhlasil.

Honza Zítka tedy přišel dopoledne na generálku, ale když přišlo „na lámání chleba" a Ondřej Vetchý měl o mně něco málo říct, pořád to oddaloval, nabízel Honzovi, aby si dal něco u baru, povídal o všem možném, jenom ne o mně, a já nakonec nad ním mávla rukou a šla jsem napovídat.

Generální zkouška se rozjela, a když přišla scéna, kdy má přijít na jeviště Ondřej Vetchý s Ladou Jelínkovou, která hraje jeho manželku, přišla jenom Lada. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát, protože mi bylo jasné, co se stalo!

Ondřej tak dlouho rozhovor s Honzou oddaloval, až se do něj nakonec dal a prošvihl svůj výstup. Tak jsem přečetla jeho dvě věty, které měl říct, a když jsme měli za chvíli pauzu, moje podezření se potvrdilo, sotva jsem uviděla Ondřeje s provinilým výrazem.

„Miláčku, prošvihl jsem to, ale řekl jsem o tobě všechno! Jak mám plný byt tvých knih, jak jsem nečetl ani jednu, jak jsi špatná nápověda, protože nám napovídáš tak, jak si myslíš, že bychom to měli hrát, takže Činoherák je vlastně divadlo Ireny Fuchsové..."

Honza Zítka mi řekl, že ještě nikdy podobný rozhovor nedělal. Má pravdu. Nikdy jsem podobný rozhovor neslyšela. Je to masakr nápovědy a spisovatelky Fuchsové.

Ale protože Ondřeje Vetchého miluju, odpustila jsem mu. Jinak bych ho přece včera před půlnocí neměla v posteli…

Mimochodem, moji milí posluchači, když si zadáte do vyhledávače: Vychází třicátá kniha Ireny Fuchsové Český rozhlas, objeví se vám stránka, kde si můžete  poslechnout reportáž Honzy Zítka včetně toho, co mu v březnu 2013 řekl o mně Ondřej Vetchý a co opravdu, ale opravdu není běžné...

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, ředitelka Vývoje a výroby

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.