Po stopách hutí, tkalcoven a skláren v Orlických horách

Největší příležitostí pro prezentaci místního průmyslu byla pro zdejší podnikatele Výstava řemesel, zemědělství, zahradnictví a domácích prací v Bartošovicích v Orlických horách. V létě 1929 se na ní představilo 150 vystavovatelů a během dvou týdnů ji navštívilo neuvěřitelných 20 tisíc lidí.

Deštné Češi kolonizovali díky sklárně

Ostatně Orlické hory si na nedostatek šikovných podnikatelů nemohly stěžovat. Tradiční byly sklárny, pro které Orlického hory nabízely všechny potřebné suroviny. Od dřeva na topení a výrobu potaše, přes křemen až po potřebnou lidskou sílu.

Dobový snímek sklárny Karolína v Deštném|foto:Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách

Poslední sklárnou, která na české straně fungovala, byla Karolína v Deštném. „Uprostřed německé enklávy v Sudetech ji založil podnikatel Edmund Karlík 1873, který si převedl české skláře ze své původní sklárny na Posekanci u Litomyšle. Pro ně zařídil českou školu,“ říká ředitel Muzea zimních sportů, řemesel a turistiky Bohumír Dragoun. Sklo odtud putovalo do celého světa, ale sklářství se přestávalo vyplácet a v roce 1910 se tam tavilo sklo naposled.

Porkertovy mlýnky pro celý svět

V údolí Bělé se lokálně těžila železná ruda. Ve Skuhrově provozovali majitelé panství Kolowrati hamr na zpracování železa. Huť vedl od roku 1863 Josef Porkert, který ji o osm let později od Kolowratů pronajal a posléze koupil. Vyráběl zde kamna, litinové desky, ale velkou částí výrobního programu byly litinové rámy pro piana. Odebírala ji královéhradecké továrna Antonína Petrofa, ale také další značky.

„Synové Vilém a Eduard hledali další program a přišli na ruční mlýnky na maso, což byl geniální nápad. Vyváželi je do celého světa, v roce 1929 se jich vyrobilo 400 tisíc a vyváželi je do celého světa – do Německa, Polska ale také do zámoří,“ popisuje nejznámější výrobek Porkertů historik Bohumír Dragoun.

Podle něj bylo běžné, že podnikatelům té doby nešlo jen o čistý zisk: „Podnikatelé byli často velkými donátory. Skuhrov vděčí Porkertům za mnohé, přispěli třeba na koupaliště, tenisové kurty, nebo na školu.“

K horám také patří tradičně textilní průmysl. Chalupníci potřebovali práci na zimu a ideální bylo tkalcovství. Stav byl v mnoha chalupách.

Voda poháněla hamry, ale i tkalcovny

S nástupem průmyslové revoluce začaly vznikat strojní tkalcovny. Jedna byla například v Sedloňově. Pan Marek v roce na místě vyhořelého mlýnu postavil tkalcovnu se 6 stavy. Tkalcovnu koupil pan Fleichser z Dobrušky a ten zde vybudoval velkou tkalcovnu s více než 4 desítkami stavů.

Bartošovická výstava přilákala v létě 1929 20 tisíc návštěvníků|foto:Muzeum zimních sportů, turistiky a řemesel v Deštném v Orlických horách

Vodní síla poháněla nejen mlýny, hamry nebo tkalcovny, ale důležitá byla také pro papírny. Jedna stávala v Horní Rokytnici v Orlických horách, která vyráběla papír i pro císařskou kancelář. Papírnu založil v 17. století Otto Nostic. V Rokytnici pak fungovala téměř tři století, na začátku 20. století vyhořela a tím éra papírnictví na Rokytnicku skončila.

V Olešnici v Orlických horách by dnes nikdo pivovar nehledal. Významný ale stával vedle dnešního náměstí. Založil ho v roce 1869 Oskar Migula. „Pivovar zásoboval široké okolí, v roce 1873 uvařil dokonce 5160 hektolitrů piva. V roce 1930 koupil pivovar nákladní automobil, který vozil sudy a láhvové pivo třeba až do Kunštátu,“ popisuje rozvoj firmy Bohumír Dragoun.

Pivovar zaniknul těsně po druhé světové válce 1945. Ostatně odsun německého obyvatelstva, společenské změny a globalizace průmyslu znamenalo zánik mnoha firem v Orlických horách.