Co stojí za tajemstvím českotřebovského kříže?

Ve sbírce Městského muzea Česká Třebová se bukový špalek s vyobrazením kříže objevil v roce 1892. O tři roky později putoval jako zápůjčka na Národopisnou výstavu Československou v Praze. Výstavní štítek z této expozice dokládá, že předmět byl už na sklonku 19. století považován za výjimečně dochovaný doklad tradice značení hranic a pozemků.  

Tak, jak správně uvedl tehdejší správce a zakladatel českotřebovského muzea Jan Tykač při zápisu bukového špalku, jedná se o dřevo, které pochází z tzv. křížového nebo také hraničního stromu. Takové značky se tesaly do stromů a označovaly hranice lesa. „Jak dále poznamenal Jan Tykač, stál-li strom přímo na hranici, nepatřil ani jednomu ze sousedů a býval označen kříži či jinou vysekanou značkou po obou stranách,“ přibližuje ředitelka českotřebovského muzea Jana Voleská.

Stáří bukového špalku není přesně určené, do sbírek byl předmět zapsán na konci 19. století|foto:Městské muzeum Česká Třebová

Kdy lidé tyto značky začali používat, určíme jen těžko. Jistě to bude od dob, kdy si majitelé své jmění a pozemky začali nárokovat. V Česku se nachází jen velmi málo podobných památek. „Nejstarší nalezenou značkou, skrytou v hmotě stromu, je část dubu, která byla v roce 2009 nalezená v pískovně v Čelákovicích. Odborníci pak stáří značky určovali radiokarbonovou metodou a dobu vzniku zasadili do období mezi lety 600 až 800 let,“ dodává Jana Voleská.    

Záhadné obrazce daly vzniknout legendám

Ředitelka muzea Jana Voleská v audiu vysvětluje, jak docházelo k tomu, že lidé značky uvnitř stromů vnímali jako něco výjimečného. Stromy měly své „jizvy“ snahu zacelit, značka se tedy postupem času čím dál tím víc ocitala uvnitř stromu. „Když někdo odtesával dřevo a například kříž se stále objevoval, považovali to lidé za nebeské znamení. A tento příběh prý také stojí za vznikem kaple Panny Marie na Horách na okraji České Třebové,“ přibližuje Jana Voleská.

Studánka a kaple v poutním areálu Hory u České Třebové|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Kříže byly původně v muzejní sbírce dva. „Bohužel do současnosti se nám dochoval pouze jeden. Jeho stáří se nepodařilo určit. Je ale samozřejmé, že buk musel být smýcen před rokem 1892.

Již zmíněný Jan Tykač byl nejen zakladatelem a dlouholetým správcem muzea, ale též učitelem, členem mnoha kulturních spolků, badatelem na poli regionální historie. „Znal a uspořádal i městský archiv, a proto nepřekvapí, že u zápisu v přírůstkové knize odkázal čtenáře na starou městskou kroniku.

Historický štítek bukového špalku v Městském muzeu Česká Třebová|foto:Městské muzeum Česká Třebová

V kronice, dnes uložené v okresním archivu v Ústí nad Orlicí, najdeme několik folií, které kronikář věnoval průběhu komisionálního přešetřování hranice mezi obecním a vrchnostenským lesem v roce 1793. Ze zápisu vyčteme mnohé o staré praxi značení hranic,“ přibližuje ředitelka Jana Voleská. Ta v audiu představuje úsměvnou historiku, skutečný příběh sporu mezi městem Česká Třebová a vrchností, příslušníky rodu Lichtenštejnů o hranice pozemků.

„Ze zápisu v kronice vyplývá důležitý poznatek, a to že křížových stromů se podél hranice českotřebovského obecního lesa nacházely nejspíše desítky, že byly označovány i kovovými hřeby s letopočtem. Pokud se týká druhů stromů, zápis výslovně zmiňuje smrk, borovice a jedle. Náš předmět pochází z buku. Druhová různorodost je zde tedy patrná,“ uzavírá Jana Voleská.