Máte také ve svém těle mladou duši?

Martin mi napsal: „Včera jsem vezl v autě paní, které je 96. Přestože s pohybem má potíže, vitalitu by jí mohl závidět leckterý šedesátník. A zpátky jsem vezl další paní, které je 83 a nevynechá jediný koncert, jedinou výstavu a jedinou příležitost být mezi lidmi. Takže vy, Ireno, jste v 75 letech vlastně čerstvě odrostlá puberťačka.“

A já mu odpověděla: „Martine, znám podobné dámy. Jsem u divadla od svých osmnácti let a u divadla se nestárne! Ale podobné dámy znám i z Kolína. A moje maminka? Její duše byla dvacetiletá až do jejich 94 let. Nicméně, Martine, moje duše je fakt pětadvacítka, žádná odrostlá puberťačka! S tím nic nenadělám!“

Jaromír mi napsal: „Mě vždycky potěší, když ten krpál za barákem vylezu sice s velkým funěním, ale jen s jednou pauzou, zatímco sousedovic kluci, o čtyřicet let mladší, musí odpočívat dvakrát. A to jsem ročník 1952! Tak ať nám to ještě pár let vydrží.“

A já mu odpověděla: „A víte, proč to tak je, Jaromíre? Protože vaší mladé duši stačí jedna pauza. Ale ti sousedovic třicetiletí kluci, mají starou duši už teď!“

Václav mi napsal: „Dovolím si přihřát polévečku. Jsem stejně starý jako vy a cítím se na třicet. Bohužel. Se vším všudy. Na třicet. Ale nechtějí mě ani šedesátky. Řeknu vám, to je přežívání. Takže zbývá jen filozofie. Ale ženu nenahradí.“

A já mu odpověděla: „Václave, víte, že vám rozumím? Vážně! A něco vám poradím! Když chcete ženu a cítíte se na třicet, nesmíte se tvářit, že přežíváte! Naopak! Když se v divadle stane, že mě některý kolega začne z legrace „balit", víte, co mu řeknu? Promiň, ale já nad pětadvacet nejdu. A to byste viděl, jaký mám úspěch!“

Ivana mi napsala: „Zdraví sedmnáctka!“

A řeknu vám, že jsem ji úplně viděla, dámu 75+, rozesmátou, optimistickou, která se stáří nepoddává a se svojí sedmnáctiletou duší před ním úspěšně utíká!

Josef mi napsal: „Do jisté míry s Vámi souhlasím. Protože jsem však realista, nechal jsem si na internetu, za pár korun, udělat test IQ. Vyšlo mi 117. Kdysi jsem na korektních testech měl IQ 136. Tedy blbnu. I když se pořád cítím jako geroj, pro jistotu s tím poklesem počítám a chovám se podle toho.“

Odpověděla jsem mu: „Josefe, svoji mladou pětadvacetiletou duši nestresuju žádnými testy. To by si, holka, nezasloužila! Píšete, že se pořád cítíte jako geroj, tak buďte geroj a na všechny testy IQ se vykašlete!“

Vašek mi napsal: „Je mi 75+4 a po důkladném přepočítání jsem se rozhodl, že mé duši  je 44 let a 3 měsíce.“

A já mu odpověděla: „Václave, super! Vybral jste si pro chlapa nádherný věk! Tak ať je vám v něm dobře!“

Kamarád Horst mi napsal: „Irenko, píšeš mi z mé dvacetileté duše, která je často i v puberťáckým věku. A to jsem 75+16! To je náskok, co?!“

A já mu s radostí odpověděla: „Horste, ty moje milovaná dvacítko! Ať je tvoje puberta krásná! Ale něco ti řeknu, Horste! Moje pětadvacítka by do puberťáka nikdy nešla, to ti říkám rovnou!“

Můj kolega, spisovatel Vladimír Rogl, kterému říkám, Dimírku, mi napsal: „Kde jsou ty časy, kdy se nám každý po třicítce zdál, že je starej. Nacházím se ve věku, kdy často slyším, vy dobře vypadáte, a mohu jenom konstatovat, že platí staré dobré rčení, každý je tak starý, jak se cítí! A když má člověk jakéhokoliv věku kolem sebe své blízké - ať už přátele, rodinu, pejska nebo kanárka, pak si může říkat, že je dobře na tomto světě. Ať se Vám daří!“

A tímhle přáním skončím dnešní vypravování i já. Ať je vám dobře na tomto světě a ať se vám i vaší mladé duši daří!